Terne Čhave: "Když piješ višňovku, nemíchej to s ničím jiným."

Když jsem jela poprvé na Festival Banát jako kapitánka, jmenoval se „můj“ autobus Terne Čhave  podle kapely. Tu kapelu jsem neznala a když jsem si je vygooglila, tak jsem zjistila, že pojedu na fesťák s partou cikánů. Nakonec v autobuse jel pouze bubeník Libor se svou ženou, který je ke všemu bílý. Už ani nevím, kolikrát jsem na každé benzínce řvala „T E R N E  Č H A V E  T E R N E  Č H A V E“, abych své ovečky nahnala do autobusu, zato vím, že jsem díky Terne několikrát protančila boty, propotila x triček a ztratila několikrát hlas i hlavu. Miluju jejich hudbu a miluju je. A proto jsem se rozhodla vypovídat saxofonistu Jakuba jakožto mluvčího kapely, kterou letos na Banátu uvidíte už počtvrté. (Káťa Hašková)
 
Jakube, čí to byl tehdy poprvé nápad jet na Banát? Oslovili vás organizátoři nebo nápad vzešel od vás?
To byl úžasný nápad Gejzy, našeho kapelníka, který přišel s tímto návrhem, že bychom tam mohli zahrát. Že o tom slyšel samý hezký věci. A Gejza má dobrý čuch, protože jeho babička byla cikánská šamanka a on to má po ní. A my jsme samozřejmě koukli na dokument o historii Banátu, ale moc jsme nevěděli, do čeho jdeme.
 
Jak se realita festivalu lišila od vašich představ?
Mysleli jsme si, že tam bude nějaká jedna stage, my tam přijdem, vzadu bude občerstvení, jak jsme zvyklí, a po koncertě si půjdeme sednout někam do hospody spolu a pak pojedeme domů.
Vůbec jsme netušili, že hned první hodinu, když tam přijedeme, se to strhne ve vodopád neuvěřitelných zážitků a emocí a radosti a poznávání nových lidí, a že se to tak rozjedeme, že tři dny se budeme neustále bavit a žít strašně naplno. 
Je to nejdelší festival, který začíná už příjezdem a trvá po celou dobu, co my tam jsme, což jsou většinou tři čtyři dny, a je to konstantní koncert.
 
Co vás nemile překvapilo? Bylo tam něco takového?
My Češi – Gádžové v naší kapele, jsme neměli problém, my jsme takoví outdooristi. Ale kluci cikánský naši, oni jsou takoví pünktlich, manekýni. A ti trošku řešili, že koupelna se jim nelíbí třeba. Dvakrát jsme byli u Edgara a naposled U Medvěda. Ale fakt jsem nečekal, jak se kluci budou kroutit ☺
 
Jedete počtvrté, narůstají vaše ponaučení nebo praktické zkušenosti rok o roku a jedete zkušenější?
Určitě. Když piješ višňovku, nemíchej to s ničím jiným. To je základní poučka. A jinak jsme se naučili se jí vyhýbat, to pak bolí hlava. Potom cesta – vychytali jsme si cestu, protože ta je dost náročná. Jmenujeme se sice Terne Čhave – Mladí kluci, ale už to dávno není pravda. Takže už jsme si to vychytali, máme velký auťák i s „odpočinkovou zónou“, kde se vždy někdo může natáhnout. Ale jinak není potřeba se na to nějak extra připravovat. Ale je třeba si vzít třeba ještě 3-4 dny dovolenou po festivalu.
 
Když jsme se naposled loučili, tak jste říkali „příští rok už nejedem“ ... a teď zase jedete. Je to tak, že část kapely je proti a druhá půlka si to vždy prosadí?
Třeba náš akordeonista, ten poprvé nebyl, pak byl a líbilo se mu to. Ale toho bych asi zařadil jako největšího skeptika. Pak zbytek je tomu nakloněn. Ale nechci rozdělovat kapelu, ale rozdělil bych to spíš časově v průběhu roku. My když se vrátíme a máme za sebou těch tisíc kiláků, tak si řekneme úplně hotoví a vyndaní že „už ne“. A v průběhu roku se to začne měnit, na podzim „hej to bylo vlastně docela dobrý“, protože únava je už vytěsněna. V zimě už začne „hej, pamatuješ, jak bylo na Banátu hezky“ a na jaře už je to jasný a padají hlášky „no už se nemůžu dočkat“. Jarda, zvukař, o tom mluví už tři měsíce, že potřebuje dovolenou, že se potřebuje psychicky vypnout. Takže v průběhu roku se to proměňuje. A teď jsme už natěšení a naladění.
 
Kde budete spát letos?
U Medvěda. Děkujeme festivalu, že nám to zase nabídli. A je to super z několika důvodů. Jsme tam uprostřed všeho a je super být uprostřed toho dění, kde se to odehrává, je tam moc příjemně, je tam chládek a je tam dost místa i pro návštěvy. (ozvalo se zákeřné pousmání)
 
Něco jsem o to slyšela, haha. Když pominu jamování, které probíhá všude možně, tak jsou dvě hlavní stage, můžeš je nějak srovnat?
Samozřejmě bylo by jednoduché říct, že větší stage, lepší zvuk, víc lidí, večer, světla, umělá mlha, co se vypouští za bubeníkem, efekty … takže by bylo snadné říct, že velká stage je lepší. Technicky je určitě ten koncert lepší. Člověk si ho vychutná z takového pocitu, že odvede dobrou práci a že ty lidi to baví. Prostě plnohodnotný zážitek a kvalitní performance. Ale potom je tam ten Medvěd. Na stage se nevejdem, jste tam jak sardinky, je tam brutální vedro, páč je to přes den, pálí tam přímo na nás. Vedro, zpocení, málo místa, lepíme se na sebe, oni kluci kromě toho, že nejsou nejmladší, tak jsou to navíc pořádný kluci. Zvuk je kvalitativně trochu horší než na velký stagi. Ale je to tam - lepší. Protože je to dopoledne, člověk znovu rozchlastává tu kocovinu, což je krásný stav, kdy ten krystalický alkohol se začíná znova rozpouštět a ta energie, co sálá z těch lidí, je neuvěřitelná.
 
Jedním slovem popsat slovem koncert U Medvěda?
Je to soulož. :-D
 
Kolik průměrně vidíš kapel/koncertů za festival?
Asi se to dá spočítat. Furt jsme tam v tom dění… Jako myslíš to, že se na to fakt soustředím na ten koncert?
No prostě když se tě po fesťáku zeptám, kolik jsi viděl kapel?
Asi u 5-6 se fakt zaseknu a užiju si to. Ale spíš kolikrát jdeme radši trošku do klidu, páč tý muziky máme někdy dost.
 
A co mimohudební scéna, která je součástí Banátu, myslím různá divadla, přednášky, standupy, chodíte na to?
Tak na vaše standupy samozřejmě. Já ti přihřeju tu polívčičku. ☺ Ty standupy k tomu děsně sednou a je to neodmyslitelné. Libor je váš největší fanoušek a dycky hlásí: „Bude standup, jdeme.“ A my jdeme.
 
A třetí část je mimofestivalový život – banátská příroda, výlety, různé vyhlídky. Byli jste nebo chodíte?
Byli jsme jednou na vlastní pěst v jeskyních u Dunaje. Odvážlivci se tam propracovali a máme z toho takové video, jel s náma fotograf a máme z toho hezký záběry. Jeli jsme i loďkou.
 
A byli jste na Kovárně?
No tak já každý rok absolvuju výběh.
 
A jaký máš čas?
Dva roky zpátky jsem byl myslím šestý celkově. Myslím cca 2,5 minuty, ale nechci kecat. Teď už jsem spadnul, ale myslím, že jsem v první dvacítce. A každý rok se na to těším. Přemýšlím, jestli to letos vyběhnu dřív, než se ožeru, anebo až potom, kdy budu mít ten cukr v krvi. Ještě jsem na to nepřišel, co je lepší.
 
Chystá Terne nějaké změny?
Máme oproti loňsku nový songy z novýho cédéčka, máme i nějaké změny, trošku jsme to opepřili, protože když se song nevyvíjí, tak umírá. Jako žádné velké změny, bude to klasickej rom´n´roll. Ale nebude to stejný. Pořád se vyvíjíme, aby ta show byla lepší a i naši skalní fanoušci si to užili víc.
 
RYCHLODOTAZNÍK
První tři věci, co se ti vybaví při slově Banát
Jinej svět. Čisto, klid. Jiný prostor.
 
První tři věci, co se ti vybaví při slově Festival Banát?
Slunce, pot a láska.
 
Buď anebo.
Višňovka nebo pivo?
Pivo.
Pivo nebo miči?
Pivo.
Miči nebo lagoš?
Langoš.
 
Doplň větu:
Banátší češi jsou milí. Děsně milí.
Nejvic se do Banátu teším na pljeskavici.
A nejvíc se netěším na Romana, jak bude brblat, že je ve sprše tráva na zemi.
 
Závěrečná message pro lidi, co nikdy nebyli na Banátu?
Až budou ležet na smrtelný posteli a řeknou si: “ Já jsem vlastně nikdy nebyl na Banátu“, tak je to bude hrozně mrzet.