Sluníčko, chlebíčky a umělecká licence Vasilova Rubáše

Až vám zase jednou bude máma tvrdit, že hospoda a televize jsou jen ztráta času stejně jako zakládání kapel, nevěřte jí. Nebýt právě scházení se u piva a Simpsonů, musel by se dnes možná festival obejít bez jedné z nejzářivějších stálic - dua Vasilův Rubáš. A uznejte, to by byla fakt obrovská škoda! Schválně - ukažte někoho, kdo si dovede představit program bez Filipa Vasildědy Nováka s harmonikou na břiše a bez zuřivě bubnujícího Petra Rubáše! To by bylo jako vylejt před začátkem festivalu všechnu višňovku do Dunaje.

Zanedlouho pokřtíte druhý cédéčko s názvem Nebyl, ale. Je to náhoda nebo to třeba nějak souvisí s prvním, který se jmenuje Konec světa? Že teda ten konec světa nebyl, ale...

F: Tak určitě. Kdo si koupí všechny naše desky, může si zdarma sestavit celou větu.

R: Je to náš hluboký, těžce kavárensky intelektuální koncept, který bude komplet až po dotočení několika alb za nekrátký čas.

Filipe, ty jsi prý před dávnými časy skládával dokonce i písně o lásce a Bohu, ale pak se to přehouplo převážně do hrátek s krásama jadrnýho jazyka českýho, takže vás teď máme zafixovaný jako takový sympaticky „nevymáchaný huby“. Držíte nový album v podobným duchu nebo je naopak potřeba připravit se na nějaký hudební a textařský zvraty? Hrozí polepšení nebo se nemusíme bát?

F: Já myslím, že v našem věku už tolik nezvracíme, nicméně pokusili jsme se tu jadrnost vyvážit, aby nám zase mohli něco pustit na Proglasu.

R: Blbost, je to furt to samý, na prvním albu jsou taky písničky (asi 3), kde není sprostá mluva. Nemáme daný, že za každou cenu chceme být sprostý. Prostě se vyjadřujeme tak, jak to kontext vyžaduje a je fakt, že pro prdel i horší výrazy nejdeme daleko. Jelikož nejsme prezident, bereme to jako součást umělecké licence. Určitě si nesedneme do rádia, abychom tam házeli kundama na celý národ.

F: Já jsem papež.

R: Eeeeeee….jo, dál!

Kdy a kde budete křtít? Probíhají nějaký speciální přípravy?

R: V sobotu 10. prosince v Paláci Akropolis a příprav je fakt hodně. Například jsem musel trošku přibrat kvuli písni Břicho. Řešíme i dění na scéně a hlavně výbavu do backstage - chlebíčky být prostě musí!

F: Chystáme se navíc vyrobit zbrusu nový dopravní prostředek, ale nebudu nic prozrazovat.

Chlebíčky, to je dobrá rada pro fanoušky, kteří si chtějí šplhnout. Jaký máte nejradši?

F: Takový ty kurvy-koks-a-chlebíčky nebo ty s paštikou. Ideálně bez toho chlebíčku, na paštiku zespodu namazat máslo a celé to přimontovat na chleba.

R: Krom prvního typu KKCH mám nejradši rozbífový a ty s očkem. Ale fanoušci nijak šplhat nemusí – stačí, když přijdou. Už to je budeme mít rádi. Hned. Prostě jsme posraný sluníčkáři.

Hádáte se spolu někdy? Vypadáte totiž hrozně v klidu!

R: Jelikož jsme původně ségry z minulýho života, tak se teď už nehádáme.

F: My si to dost užíváme. Zrovna jedeme ze včerejšího koncertu a na našich odpovědích je to možná trochu vidět. Ale teď už nejsem papež.

R: Myslím, že jsme se snad ještě nikdy nepohádali, což je dost divný. Pravda je, že naše kombinace povah to trochu vylučuje a navíc jsme oba dost pacifisti. Ale kdo ví, třeba nás ještě čeká nějaká pořádná Itálie. Stejně zatím všechny pokusy o hádku ihned přechází do srandy. Ono když druhýmu zkoušíte nadávat výrazy jako “kládopaštika”, tak to ani jinak nejde.

Máte pro nás dost ponožek? Nebo plánujete k novýmu cédéčku nějaký zbrusu nový přelomový módní doplňky?

F: Ja bych navrhoval podvazky. Ale ty ponožky, to už je taková tradice...

R: Plánujeme ještě mikiny. Bude to jednorázová akce - dáme to vědět na našem facebooku. Budou s čápem. Budou prostě boží!

Když jsme u těch podvazků, jak je to se současnou kvantitou a kvalitou fanynek? Pozorujete oproti minulosti progres? Jste spokojeni?

F: No jistě, poměr horního obvodu proti dolnímu obvodu se zvyšuje. To je čistá matematika. Nicméně jsme vázáni hypotékami, takže se do větších akcí nemůžeme pouštět.

R: Kvalita vzrůstá, kvantita jde nahoru, my stárneme. Nefér.

Přáli jste si jednoho dne předskakovat Bratrům Ebenům. Už se vám to splnilo? Máte skvěle nakročeno - takže nebojíte se, že za chvíli budete tak slavný, že budou muset oni předskakovat vám?

F: Nesplnilo se nám to, ale jednou jsme Válečka potkali na benzínce cestou ze hraní. On jel taky ze hraní, ale na druhou stranu.

R: Dokonce se s náma bavil a byl na nás opravdu milý. Pak jsme mu navrhli, že mu předskočíme. On řekl, že jednou se to stát může, proč ne. Lehce se pousmál, otočil se, brnknul si prstem do klobouku a zmizel. Pak jsme našli každý v ruce dřevěnou vizitku s nápisem “Já se ozvu”. Byla ebenová...

 

Co vlastně sami posloucháte, když máte chvilku klidu? Máte nějaký srdcovky? A chodíte i na koncerty? (Na svoje vlastní chodíte, to jsme všichni rádi, ale myslím cizí.)

F: Teď máme v autě album Nebyl, ale od kapely Vasilův Rubáš, to bych čtenářům doporučil, je to teď naše oblíbená kapela. Myslím, že to cédéčko nejde vyndat z mechaniky.

R: Je fakt, že jak furt hraješ, nemáš pak energii zajít na koncert jněkoho jinýho. Vlastně jediný, co si poslechneme, je ta kapela, která hraje před náma či po nás. A hodně rád poslouchám ticho (nemyslím tu písničku z našeho novýho alba).

Jaký je pro vás hraní v Rumunsku? Je to v něčem odlišný než koncerty v Česku?

F: Tam je to zajímavé tím, že když zpíváte rumunsky, tak vám těch 97 procent posluchačů nerozumí. Jediné štěstí, že zpíváme česky. A pak stagediving s harmonikou, v Česku se to zatím nepodařilo ani bez.

R: Je to tam hodně jiný. Celý mi to přijde jako rodinný výlet se svojí tisícičlennou famílií. Už je půl roku po Banátu a my pořád po celé republice potkáváme Banátčany. Je to jak sekta, ale v tom dobrym. Má vlastně sekta něco dobrýho?

F: Višňovku.

R: Jo, to je fakt. Je to prostě skvělá komunita lidí. Už třeba to, že se veškeré ztracené doklady, mobily a prachy našly. Všechno. Všechno se prostě našlo. Nazdar!

F: Ale višňovka došla. Musíme pro novou.

Načerpali jste v Banátu i nějakou tvůrčí inspiraci, nebo odtamtud odjíždíte spíš s úplně čistou, možná přesněji řečeno vymetenou myslí? (Všichni víme, jak je višňovka zrádná.)

R: Spíš vymeteno, ale tak jakoby něžně.

F: Moc si z toho nepamatuju, ale nějak mě to láká vyrazit tam znovu.

První rok jste hrdinně stanovali v kopci, minule jste bydleli u krajanů. Jak byste to celé zhodnotili pro ty, kdož váhají, k jaké alternativě se v Banátu přiklonit?

F: Nechť jedou první rok pod stan, druhý rok k místním a třetí ať zatím nevědí.

R: Amen. Letos se navíc pojede vlakem a lodí, což je výzva jako bejk! Já už chci normálně léto, jak o tom mluvim...

A jak si vlastně představujete cestu do Banátu vlakmo?

F: Trošku toho štěstíčka a hlavně z toho vlaku nevypadnout.

R: Myslím, že to bude džemíček od začátku až do konce jízdy. Každopádně nás najdete v posledním vagónu.

Myslíte, že to přežijeme?

R: Tak určitě!

F: My ano, ale játra?

www.vasiluv-rubas.cz

www.facebook.com/vasiluvrubas

Úvodní foto Natálie Krištůfková, foto v galerii Ilona Gerasymová a Karel Funda.

FACEBOOK

Účinkující

Štěpán, Tibi a Honza

Jiří Řehák