Režisér Antonio Pedro Nobre: pít Ursus, tančit za zvuků harmoniky..

Člověk, kterého byste v Banátu těžko čekali. Portugalský režisér, bydlící nyní v Čechách si však oblast českých krajanů zamiloval a zjistil, že chuti Ursusu a atmosféře U Medvěda a celého Banátu se máloco vyrovná.

 

Ahoj António, my jsme se dostali do kontaktu někdy loni, když jsi od nás chtěl pár informací o Banátu, nakonec to dopadlo tak, že jsi tam vyrazil přímo s námi..jaké bylo vlastně první zadání toho, že jsi měl vyrazit do Banátu?

 

Vždycky jsem chtěl natočit dokument o dítěti z velkoměsta , které vycestuje do zahraničí a stráví nějaký čas v místní komunitě a dokumentovat jeho reakce na kulturní rozdíly. Když jsem se dostal příležitost vytvořit tento dokument s českým dítětem, musel jsem jsi vybral českou komunitu v jiné zemi, takže volba byla buď Rumunsko, Ukrajina nebo Rusko. Vzhledem k tomu, že Rumunsko je v Evropské unii, tak to bylo nejjednodušší. Také Dovolená v banatu jsou velmi dobře organizovaní a Štěpán, Honza a Tibi nám nejen pomohli s logistikou , ale také s významnými kontakty s místními lidmi, a to bylo pro ten dokument velkým přínosem.

V Banátu jsi poprvé strávil asi deset dní s expedicí gymnázia z Teplic, jak na tebe Banát a celkově Rumunsko zapůsobilo?

Před natáčením jsem hledal na internetu informace a našel spoustu obrázků, díky kterým se na tuto cestu moc těšil. Ale v okamžiku, kdy jsem přijel do Banátu a udělali jsme rychlou přestávku u říčky obklopenou zelenými horami, kde se páslo stádo ovcí hned jsem se do tohoto místa zamiloval. A pak, když jsme dorazili k Dunaji, tak to bylo naprosto úžasné. Je to zdaleka jedno z nejkrásnějších míst kde jsem natáčel a to nejen díky nádherné krajině, ale i z hlediska lidských portrétů, které jsem měl možnost objevit v místních vesnicích. Byl to skvělý zážitek.

Banát je také oblast českých vesnic, komunita se zde udržuje již 200 let. Jak zapůsobí na Portugalce žijícího v České republice nějaká komunita v Rumunsku?

 

Musím se přiznat, že předtím, než jsem navštívil české vesnice v Banátu, myslel jsem si, že jen český turista může plně docenit tuto zkušenosti. Ale ve chvíli, kdy tam přišel já, pochopil jsem, že i pro cizince je to skvělé místo . Nejprve proto, že je tam jen velmi málo turistů, a to dělá toto místo nedotčené a člověk má pocit, že se ocitl na jednom z posledních tajných místech v Evropě. Další věcí je, že tam nejsou žádné hotely a restaurace, takže máte možnost během pobytu jíst s místními lidmi u jednoho stolu a tím se s nimi dostáváte do úzkého kontaktu, takže se nakonec ani  necítíte jako turista, ale tak trochu jako součást této komunity a to je ta nejlepší zkušenost, kterou cestovatel může zažít.

Tvoje původní natáčení se nakonec rozrostlo na dokument o našem působení, které již velmi úspěšně koluje na internetu, promítáme ho ve školách. Mají Portugalci něco podobného co se dá přirovnat k Banátu (když nepočítám Brazílii:))

No, původní nápad byl natočit tento dokument s portugalským dítětem ve Východním Timoru. To je malá země v Indonéském souostroví, kde je oficiálním jazykem portugalština. Ale ne jen vysoké náklady na tento výlet, ale také skutečnost, že tato země není stabilní, mi tvorbu tohoto dokumentu neumožnily. Portugalsko bylo první zemí, která oficiálně objevila nový svět v 15. století a naše říše se rozšířila do celého světa. Některé z našich bývalých kolonií si osvojili portugalštinu jako úřední jazyk, a to nejen Brazílie, ale také dalších 5 afrických zemí (Angola, Mosambik, Guinea Bissau, Kapverdy, St. Tomáš a Princův ostrov) a Východní Timor v Asii. Každopádně je to velmi odlišné od zkušeností s českým jazykem v Banátu, protože tady to bylo společenství českých osadníků, kteří si po příchodu do nové země udržovali svůj rodný jazyk a tradice, zatímco v našich bývalých koloniích došlo k tomu, že místní lidé převzali portugalský jazyk a kulturu a smíchali ji s vlastní kulturou, takže tam narazíte na větší kulturní kontrast a kulturní šok. Přesto existuje mnoho portugalských přistěhovalců po celém světě, zejména ve Francii, Kanadě a USA kteří, tam udržují portugalské komunity. Některé z nich jsou asi stejně veliké jako české společenství v Banátu, ale rozdíl je v tom, že portugalské komunity jsou v těchto místech jen 2. nebo 3. generace staré, takže setkání s mimi nejsou tak zajímavá jako tady v Banátu.

Jak to již v Banátu bývá, člověk se sem většinou vrátí, ty ses vrátil již na festival v roli dokumentaristy. Několik let jsi připravoval snímky ze zázemí Colours od Ostrava, točil jsi hudební klipy, jak se ti zalíbila myšlenka této akce?

 

Je to velmi odlišný zážitek od festivalu, jako je Colours. Ani ne tak z toho důvodu, že jeden je obrovský svátek pro 40.000 lidí a druhý je určen pouze pro 1000, ale především v duchu. Colours, i když to je velmi zvláštní festival, díky svým rozměrům, musí být organizován jako velký byznys a zaměstnává mnoho lidí.

Festival v Banátu cítím spíše jako jednu velkou párty, kde kapely, čeští cestovatelé a místní lidé společně tráví 4 úžasné dny. Nikdo tam není důležitější než druhý, takže máte pocit takové sounáležitosti. Ale mnohem důležitější je pro mě důvod, proč se tento festival koná - a to, ne aby vydělal peníze, ale je to pomoc místní komunitě, která se snaží zůstat ve svých rodných vesnicích a udržovat české tradice ve velmi odlehlé části Evropy. A nejlepší na tom je, že kapely z nichž je již mnoho velmi dobře zavedených na české hudební scéně sem přijedou hrát zdarma a jedou s publikem v jednom autobusu. Myslím, že je to úžasné. To je důvod, proč jsem se nabídl, že festival natočím. Zavázal jsem se, že dokončím dokument o tomto festivalu zdarma, takže alespoň takhle můžu pomoci podpořit tento festival a vytvářím tak svůj malý příspěvek na podporu místní komunity.

Cesta na festival je v tomto případě trochu specifická, festival začíná již v autobuse, ty jsi měl možnost přistoupit do Dunajbusu, který měl za sebou již 300 kilometrů párty, jaká byla spolupráce s pasažéry?:)

Kapely a diváci jedou ve stejných autobusech, takže festival vlastně začíná již v České republice v okamžiku, kdy se lidé schází u autobusu. Já jsem cestoval se 3 kapelami, takže když jsem nastoupil v Brně do autobusu byla to už jedna velká párty. Pokud máte v plánu cestu prospat, tak si raději vezměte tampony do uší, i když  osobně doporučuji účastnit se toho veselí a zpívat. Je to větší zábava .

Jaká je šance, že se potkáme v Banátu i letos?.)

Samozřejmě! To nejlepší, na tom bylo, že jsem tam měl možnost setkat se s úžasnými lidmi a strávit s nimi skvělé chvíle. Nemůžu se dočkat, až budu moci strávit další úžasný večer v U Medvěda, pít Ursus, tančit za zvuků harmoniky, jíst úžasné jídlo a především relaxovat.

foto: FB Antonio Pedro Nobre                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

 

FACEBOOK

Účinkující

Štěpán, Tibi a Honza

Jiří Řehák