Přemek Máčel - japonský lesník se vrací do Banátu!

Lídr Bombarďáků má za sebou dost pestrou hudební kariéru a je vlastně těžké i říct, co dělá. Už teď je ale jasné, že velká postava předloňského ročníku se vrací na scénu!

 

Přemku, letos plánuješ návrat na banátský festival. V roce 2013 jsi sem dorazil s Helemese, ale letos plánuješ představit trochu jiný projekt - Bombarďáci, co tě vedlo ke změně?

Díky neustálému rozšiřování hudebních obzorů mi rapidně začalo přibývat nabídek na hraní.  Při počtu přibližně sto padesáti akcí za rok jsem se rozhodl pro radikální kariérní změnu, kdy jsem se z japonského univerzitního profesora stal českým umělcem na volné noze a založil agenturu KUMA Art. (Ty, co znají v Banátu hospodu U Medvěda, by mohlo zaujmout, že kuma znamená japonsky medvěd.) Přirozeně si teď vybírám projekty, které nejvíce uspokojují moje umělecké ambice. Projekt BOMBARĎÁCI je pouze jedním z patnácti, na kterých momentálně spolupracuji. V případě festivalu Banát ho považuji za ten nejvhodnější.

 

 

Pro tebe Banát není novinkou, přijel si sem již několikrát a dokonce s CK Kudrna jezdíš na jakousi hudební dovolenou, kdy turistům zpříjemňujete cestu hraním. Propadl jsi tak kouzlu Banátu?

V Banátu se cítím, jako doma. Jeho obyvatelé, vlídní lidé mající tuhý kořínek jsou dobře “zasazeni” v krajině po generace zkulturňované jejich předky. Krom jejich domácí kuchyně a všudypřítomné slivovice mě snad nejvíce dostala tamní sbírka lidových písní, takový zpěvníček, jehož obsah silně připomíná playlist tatínkovy kutálky, v níž jsem jako malý kluk občas vypomáhal. Na podzimním turné kapely BOMBARĎÁCI po Banátu jsem na zkoušku do našeho repertoáru z tohoto zpěvníčku zařadil několik skladeb, které nakonec slavily obrovský úspěch u místních obyvatel, pro které pořádáme v rámci tohoto turné každý večer koncerty. Jsme moc vděční za to, že mnozí z nich rozšířili řady naší fanouškovské základny. Termín letošního podzimního turné s BOMBARĎÁKY po Banátu bude od 22. do 28. září.

 

Před dvěma lety jsi se zúčastnil festivalu s Helemese a předvedli jste ukázkovou jízdu, na kterou vzpomínají všichni, od řidičů autobusu po fanoušky a místní. Pojedete i letos v podobném “módu”?

Rozhodně! Projekt BOMBARĎÁCI je tvořen z  muzikantů, kteří mají neutuchající touhu rozdávat radost svojí hudbou kdykoliv a kdekoliv. Určitě to bude nezapomenutelný zážitek pro všechny.

 

Na zmiňovaném festivalu tradičně vypadl proud (díky velké bouřce) a programu se chopilo pár odvážných a velkým banátským jamem to dotáhlo festival až do konce. Jak na tuhle akci vzpomínáš? V očích fanoušků jsi byl, jako ten člověk s klarinetem, nezapomenutelný.

To pro mne byla nejlepší část festivalu. S lidma, které jsem potkal poprvé v životě jsem jamoval na jakoukoliv melodii, co někdo z davu zanotoval. Většinu z těch písniček jsem hrál taky poprvé. Byla tam neuvěřitelná atmosféra, která ani dost dobře nejde zachytit na žádné paměťové medium, prostě něco jako takový maximální Ephemeral Art.

 

 

Přemysl Máčel má trochu zvláštní zaměstnání. Učí totiž v Japonsku, což není moc obvyklé povolání, jak ses dostal do této země a na univerzitu, kde přednášíš?

Do Japonska mne přivedl zájem o japonské lesnictví, kterému jsem se věnoval již při studiích na Oxfordské univerzitě. Z původně ročního studia se nakonec vyklubal doktorát a třináctiletá kariéra.

 

Jaký je život v Japonsku? Dokázal by sis představit, že bys pár Japonců přepravil na náš festival pod stan, jak by se k tomu postavili? Jaké zde mají ponětí o České republice?

Život v Japonsku je skvělý. Mně se nejvíce zamlouvá ostrov Kyushu, kterému soukromě přezdívám “Japonské Slovácko”. Mají tam to nejlepší z japonské kuchyně, kvalitní pití (od čajů až po sake a shochu) a žijí tam veselí lidé, kteří ctí tradice.

Japonci patří mezi nejzcestovalejší národy na světě. Sami pořádají spoustu festivalů v přírodě. V Banátu by se jim určitě moc líbilo. Pokud bude možnost, určitě nějaké pozvu.

Českou republiku vidí velmi pozitivně, jako kolébku umění.

 

Nemůžu se nezeptat. Surfoval jsem a našel i věc, co zaujala české bulváry a to zeměstřesení, následnou poruchu japonské atomové elektrárny a dramatický návrat několika českých rodin zpět do České republiky..

Na zemětřesení jsem si už docela zvykl, ale radioaktivitu nelze podceňovat. Rozhodl jsem se proto evakuovat rodinu do bezpečí. Do dneška s tou elektrárnou mají potíže…

 

Když se podíváš na line up, na co se z letošního programu těšíš?

Na BOMBARĎÁKY! Ha, ha… Ale teď vážně. Line-up je i letos velmi kvalitní, jenomže po zkušenostech z minula si nedělám žádné iluze, ani naděje. Pořád se někde jamovalo a mě to prostě nedá se nepřidat. Z oficiálního programu, jsem nakonec neviděl jediné ucelené vystoupení. Letos tomu nebude jinak a já se těším na kohokoliv, kdo bude ochoten se přidat ke společnému jamu.