Poletíme daleko. Daleko k jižnímu Banátu!

Čau lidi!

Venku je ošklivě, tak ani nechodíme ven. Občas koukneme z okna, jak si tam venku žijete. Přemýšlíme a jenom si líně přepínáme písničky od Priessnitz. Začali jsme topit v krbu.

Tam na poli
stojí starý strom
když na něj vylezeš
uvidíš až za obzor

Tam za poli
je černý les
a kdo se nebojí
ať ho vezme děs

Tak jako my tenkrát
šeptalas mi utíkej
tak jako my tenkrát
utíkej a neotáčej se

Tam ve světě
dávno ztraceni
ty jsi šla s ním
a já s ní
tam ve světě dávno
jsme se hledali

Tam za lesem
je město veliké
když vejdeš
už nevrátíš se

Snažíme se na ten strom vylézt a vidět až za obzor, jenže je tam podzimní mlha. Mnohem hustější než kdy jindy. Dvanáct let utíkáme a neotáčíme se. Zjistili jsme totiž, že tam za lesem je město veliké. Město, které nám našlo životní smysl. Když vejdeš, nevrátíš se.

Čekali jsme až někdo zavolá a dá nám znamení.

Poletíme daleko
Daleko k jižnímu Banátu
Spálit kůži
Ohřát kosti
Poletíme vysoko
Vysoko nad oblaky
Dotknout se hvězd
Nad naší propastí..

…by se hodilo říct.

Jenže jsme magoři. Kolikrát jsme vstali z popela. Tajně. Vstáváme i letos. Tenhle žhářskej útok přežijeme středně těžce. Asi jako Niki Lauda.

Desátý festival bude! Všechno bude. S osudem se popereme.

V úterý 17. srpna 2021 odjedeme ze Smíchova tím nejúžasnějším možným způsobem. Přípravíme ten nejlepší festival našich životů. I kdyby měl bejt poslední.

Tady je událost!

Víra je síla!

…brzy se vyjádříme! Jenom si to celé musí sednout..