Petra Dobruská: Nýčko v Bukurešti

Petra se do Bukurešti vydala tak trochu náhodou, uběhlo pár let a sympatická dívka z Prahy se usadila na ambasádě, naučila se výborně rumunsky a také vydala krásný komiks o Banátu. A komiks to není ledajaký, poutavě mapuje historii, ale i současnou realitu českých vesnic v Banátu. "Nýčko v Banátu" se právě začíná prodávat v šesti českých vesnicích a vy si ho budete moci koupit přímo na festivalu a to rovnou i s věnováním od autorky:). Jen pro informaci, "nýčko", to je chodský dialekt pro "nyní/teď", který si přineslo několik českých rodin do Banátu a uchoval se až dodnes..

 

Petro, jak se vůbec ocitla v Bukurešti, pro většinu Čechů to není ta vysněná cesta do nějaké evropské metropole...

 

Já osobně jsem nikdy nesnila ani o Bukurešti, ani o jiném městě. Mám Prahu ráda a bylo mi tam dobře. Dělala jsem věci, které mě bavily. Můj tehdejší přítel studoval rumunštinu a začal v Bukurešti pracovat, přijela jsem s ním. Lákalo mě Rumunsko poznat. V té době jsem dokončovala magisterské studium na romistice. V Rumunsku žije podle neoficiálních odhadů asi 1,5 milionu Romů, takže mě tahle země zajímala i z tohoto hlediska.

 

Začala jsem tu psát diplomovou práci o deportacích rumunských Romů do Transnistrie za 2. světové války. Je to téma, které u nás není ani odborné veřejnosti příliš známé. Chodila jsem do archivů, začala se intenzivně učit rumunsky a poznávat svět kolem sebe. Nebyla to úplně procházka růžovým sadem, nepřijela jsem s konkrétním cílem nebo pracovní náplní, nikoho jsem neznala. Všechno jsem tu začala budovat od nuly. Dnes si život bez Bukurešti dovedu jen těžko představit. Je to skvělé město!

 

PŘIJEĎ SI KOUPIT KOMIKS PŘÍMO NA FESTIVAL!:)

 

V současné době pracuješ několik let na české ambasádě, co je přesně tvou náplní a jaký zvuk má Česká republika v této zemi?

 

Kromě nějaké povinné administrativy, jsem organizovala nejrůznější kulturní akce, výstavy, koncerty, reprezentovala jsem často ambasádu v mediích, dělala PR, věnovala se Čechům z Banátu a jejich propagaci v Rumunsku, lidskoprávní agendě, hodně intenzivně jsem spolupracovala s Českým centrem, ale i místním neziskovým sektorem a nejrůznějšími institucemi. No a vlastně se věnovala spoustě dalších aktivit! Přijde mi až neuvěřitelné, že jsem tu zůstala tak dlouho. Původní plán byl po roce odejít do neziskového sektoru. Byly to pracovně velmi náročné čtyři roky, ale v týmu lidí, kterých si nesmírně vážím. Jsem ráda, že jsem zůstala.

 

V Rumunsku zná snad každý Václava Havla, Prahu a Arabelu. České centrum je tu dnes vnímáno jako nejaktivnější zahraniční kulturní institut a díky němu se povědomí o ČR určitě hodně rozšířilo. K dobrému jménu České republiky v posledních letech určitě výrazně přispěl velvyslanec Jiří Šitler. Je to člověk otevřený, vzdělaný, milující kulturu i historii a zároveň má velmi bohaté zkušenosti v oblasti diplomacie. Díky němu se například o naše aktivity zajímala i rumunská královská rodina.

 

 

Co jsem měl možnost poznat, tak už se výborně domluvíš rumunsky a víceméně tví přátelé jsou Rumuni. Jací to jsou lidé v této balkánské zemi a jak moc se liší od Čechů?

 

Je těžké porovnávat, musela bych generalizovat a asi bych zabředla do podivných klišé. Můj život je v Bukurešti. Je to pro mě přirozené prostředí, které mám moc ráda. Navíc člověk si vybírá za přátele lidi, kteří mu jsou blízcí a to ať je kdekoliv.

 

Setkala jsem se s  lidmi, kteří sem přijíždí s předsudky a vypráví pak jen o negativních zkušenostech, především pracovních. Podle mě je jasné, že to s takovým přístupem nemůže fungovat. Mé zkušenosti pracovní i osobní jsou velmi pozitivní. Znalost jazyka a zájem o lidi, kulturu a obecně zemi, ve které žiji, mi pak určitě hodně pomáhá.

 

Rumunsko má obrovský potenciál, spoustu nadaných a kreativních mladých lidí, vzdělaných ve všech možných oblastech, kteří mají navíc většinou velmi bohatou jazykovou vybavenost. Kontrast mezi tím, jak je Rumunsko v zahraničí vnímáno a jaké opravdu je, je veliký.

 

PETRA V RUMUNSKÉ TELEVIZI O FESTIVALU (čas 27:30 min)

 

Dokázala by sis představit, že by ses v Rumunsku usadila na trvalo a jak často se vracíš do Čech?

 

Usadila jsem se tu. Můj život je tady a nad otázkou, zda zůstat či se vrátit, nepřemýšlím. To ukáže čas. Obě země jsou pro mě domovem. Do Čech jezdím strašně ráda, mám tam spoustu dobrých přátel a hlavně rodinu. Také tam studuji doktorát. Romistiku bych nerada opustila. Do Čech jezdím tak jednou za tři měsíce a většinou spojuji návštěvu rodiny, setkání s přáteli se studijními a pracovními povinnostmi.

 

V letošním roce jsi dotáhla velkou věc, dvoujazyčné vydání komiksu o Banátu. Kde se zrodila myšlenka vydat tuhle knížku a proč právě komiks?

 

Kniha vyšla v rámci projektu „Česko-rumunské vztahy v komiksu“, který byl nápadem Jiřího Šitlera a vznikl z touhy nějakou netradiční formou představit tradičně dobré vztahy mezi Českou republikou a Rumunskem. Celý projekt byl pro nás hodně srdeční záležitost, ale zároveň dost náročný.

 

Prezentace kultury v zahraničí je většinou exportem něčeho, co už existuje. Přivezeš kapelu, výstavu, přeložíš knihu, promítneš film. My jsme se rozhodli vydat sedm komiksových knih, které jsou všechny autorské a založené na reálných událostech. Dlouhodobá dokumentace byla základem. Kromě knihy o českých turistech, kteří byli v době invaze v roce 1968 na rumunském pobřeží, komiksu o Karlu Zdeňku Límanovi – českém architektovi rumunské královské rodiny nebo pilotovi Josefu Balejkovi, bylo přirozené představit i českou komunitu z Banátu.

 

Ty jsi autorka textové části a ilustrovala ji klužská výtvarnice Ileana Surducan. Jaké s komiksem máte nyní plány?

 

Psala jsem ji společně s Ileanou. Vzala jsem ji do Banátu a ona si to místo tak jako já zamilovala. Ileana má zkušenosti s psaním komiksů, já je získávala během práce na předchozích knihách. Hodně nám pak pomohla má znalost místního prostředí.

 

Plánů je hodně. Tento rok bude Česká republika čestným hostem Bookfestu, největšího knižního festivalu v Rumunsku. Kniha a celý projekt tam bude určitě hlavní součástí programu. Plánujeme výstavy po Rumunsku, distribuci české verze ve vesnicích v Banátu, no a v srpnu nás čeká třešnička na dortu – prezentace na Festivalu Banát! Na tu se já osobně těším nejvíc. Také se s Jiřím Šitlerem snažíme o vydání celé edice v Čechách.

 

Český Banát pro tebe není jen místo, o které by se měla česká ambasáda ze své podstaty tak nějak starat, ale vyrážíš sem několikrát do roka. Jaký máš k této oblasti a našim krajanům?

 

Já českou komunitu v Banátu rozhodně nevnímám jako povinnost. Cítím k tomu místu především velký respekt. Vážím si místních lidí, jazyka a tradic, které si dokázali udržet. Spolu s velvyslancem Jiřím Šitlerem, konzulkou Sabinou Cingrošovou a ředitelem Českého centra Reném Kubáškem jsme si české vesnice moc oblíbili a snažili se českou komunitu podporovat. Bylo to spojení příjemného s užitečným, které podle mě mělo smysl. Společné návštěvy Banátu pro nás byly nesmírně zajímavé, má znalost rumunštiny pak pomohla zviditelnit komunitu i v místních mediích.

 

Mnoho lidí řeší osud Banátu. Věkový průměr roste, práce ubývá, mladí odcházejí. Jakou budoucnost mu věští Petra Dobruská?

 

Petra Dobruská nevěští, ale přeje si. A samozřejmě si přeje, aby se komunita uchovala, aby lidé neodcházeli a udržovali své krásné tradice, domečky jako z pohádky, žili nadále v souladu s přírodou a byli zde šťastní. Petra Dobruská však není naivní a ví, že realita je jiná. Život je tu pro ně často těžký a já úplně rozumím tomu, že mladí lidé odchází, vesnice se modernizují.

 

Asi není tajemstvím, že každý rok vyrážíš i na banátský festival, který se čím dál lépe prosazuje proti českým zajetým akcím. Jak vnímáš (případně i ambasáda) posun festivalu a jeho přínos pro Banát?

 

Není to tajemstvím a stalo se to dokonce tradicí! Festival je podle mě úžasným propojením české moderní kultury s životem Čechů z Banátu. Lidé si to užívají. Jak jsi sám říkal, Banát stárne a tohle jedna z akcí, kterou každoročně ožije. Je hezké například vidět Jendu Jágra a jeho rodinu, jak jsou šťastní a baví je to. Akce podporuje prodej místních produktů a lidé si přivydělají ubytováním turistů. Myslím, že hodně lidí, kteří přijedou na festival, se pak do Banátu vrací. Rozvoj turistiky je určitě jedním z ekonomických potenciálů těchto vesnic.

 

Zároveň pro mě byl festival vždycky skvělým místem, kde se neformálně mohou potkat lidé, kteří se kolem české komunity v Banátu pohybují a nějak ji ovlivňují. To je například Ivo Dokoupil - zástupce Člověka v Tísni, současní i minulí učitelé češtiny vysílaní českým Ministerstvem zahraničních věcí, zástupci ambasády, místní samosprávy a Češi z Banátu. Máme tak navzájem možnost se poznat. Víme, že se jeden na druhého můžeme kdykoliv obrátit. Neformální osobní kontakt tomu hodně pomáhá.

 

Štěpáne, za mě klobouk dolů! Festival je skvělá akce a rozhodně tobě i celému týmu přeji, abyste ji udrželi v tomto formátu i do budoucna.

 

Jaký ty jsi posluchač a co by sis vybrala z letošního line upu?

 

Baví mě kapely, které vozíte. Některé z nich jsme měli v Bukurešti. Mám děsně ráda DVA. Dělají skvělou hudbu a navíc to jsou úžasní lidé. Ráda jsem je v Banátu loni potkala, na podzim pak byli už po několikáté i u nás v Bukurešti. Co mi chybí je asi nějaká romská kapela na festivalu! Můj milovaný Mario Bihári?

 

FACEBOOK

Účinkující

Štěpán, Tibi a Honza

DJ Márty (Falafellas)

Redlová Lucie