Madre Lucia: vidět a slyšet víc, než se člověk dočte v průvodcích

Hudebnici Madre Luciu jsem poprvé potkala kdesi pod rouškou tmy během prvního dne festivalu. Při čekání ve frontě u stánku se usměvavá Madre, vlastním jménem Lucie Steinhauserová, stihla nejen představit, ale zároveň mi z fleku zvládla najít dva potenciální ženichy. Žádná svatba se nakonec nekonala (bohužel? bohudík?), ale Madre s kytičkou ve vlasech se mi zapsala do paměti coby jeden z největších živlů letošního Banátu. Ostatně jako mnohým dalším. Tak jsem se rozhodla ji trochu vyzpovídat a řeč byla nejen o tom, jaké jsou její zážitky z rumunských luhů a hájů...

Lucie, mám pocit, že kdyby se provedla anketa mezi účastníky festivalu a měli za úkol jmenovat pět pojmů, které mají nejvíce spojené s letošním ročníkem, bylo by mezi nimi krom slova „višňovka“ asi často i tvé jméno. Jakých pět věcí charakteristických pro festival Banát 2016 bys ale v kostce jmenovala ty sama?

Kopce, muzika, višňovka a skvělý lidi. A láska. Jako princip.

Jak ses vlastně o festivalu dozvěděla? A byla jsi už někdy dříve v Rumunsku?

Nebyla, ale mockrát jsem se tam chystala, takže když se mě koncem července Ondra Ježek zeptal, jestli bych přece jen nejela (v zimě jsem odmítla kvůli zdravotním komplikacím), že mu vypadly dvě kapely, nebylo moc co řešit. Jen jsem si vyžádala reference z minulých ročníků a bylo to.

A jaké reference jsi nakonec dostala?

Martin Kyšperský a Pepa Holub z Kontroll mi oba řekli totéž: „Jeď, to ti změní život!“ A bylo vymalováno! Nejsem zrovna váhavá střelkyně, hehe.

Co tě na festivalu úplně nejvíc překvapilo?

Že tam bylo všechno skvělý! Skoro tejden v krásný přírodě, mezi super lidma a spousta výborný muziky, novejch přátel… prostě paráda.

Chvíli po návratu z festivalu jsi vyrazila do Bosny, což je po Rumunsku další trochu netypická dovolenková destinace. Jezdíš raději do těch turisticky míň profláklých zemí, nebo je to jen shoda náhod? A jaké to v Bosně bylo?

To bylo oboje uplně neplánovaný! Bosna byla zase mariánská pouť do Medžugorje s mojí nejlepší kamarádkou, která jezdí pravidelně a leta mě tam láká. Tak letos to klaplo a byla to velká síla.

Cestuju obecně ráda, ať už jde o klasický destinace (když potřebuju jen odpočívat) nebo něco dobrodružnějšího. Každopádně mě vždycky baví proniknout mezi místní a vidět a slyšet víc, než se člověk dočte v průvodcích. Ty ale taky vždycky pečlivě studuju, stejně jako aspoň základy jazyka, jakym se v daný zemi mluví, abych si nepřipadala jako pitomec.

Dřív jsi působila v kapele Silencio Club, jejíž charakteristika zní „láska a pathos v době postkabaretní, industriální něha a lyrická hysterie“. Jak bys popsala svou současnou formaci Madre Lucia? Změnilo se podle tebe hodně? A co zůstává stále stejné?

Stejné zůstává, že zpívám, což je pro mě nejpřirozenější forma uměleckýho vyjádření. A píšu si svoje texty. Jinak je to dost jiný. Hraju na piáno a ne na kytaru jako dosud, taky trochu rapuju a obklopuju se muzikantama podle momentální nálady, klubu, kde hraju, a tak dále. Hlavní spoluhráč je Honza Polanský, který mi dělá elektro-spodky a moc nás to baví.

Plánuje Madre Lucia v blízké době nějaké hudební novinky?

Plánuju konečně vypustit do světa nahrávku. Natočila jsem v prosinci u již zmiňovanýho Ondry Ježka tři věci a jeden bonus, teď se to dodělává a doufám, že v únoru to budu moct vyvěsit na web!

Jaká hudba tě nikdy neomrzí? Máš nějaké srdcovky, na které za žádných okolností nedáš dopustit?

To mám! Miluju Lou Rhodes, to je ta křehká zpěvačka z Lamb, udělala v pauze dvě sólovky a moc mě baví. Pak Dessa, rapperka z Chicaga, ta mě hodně inspirovala. No a pak Beastie Boys, Lou Reed, Suzanne Vega, Madonna… a klasika. Chopin, Debussy, Mozart! To sou srdcovky hlavní. A pak spousta dalšího.

Ty jsi nejen hudebnice, ale máš taky zkušenosti coby paní učitelka ve školce. Jaké to je, když má člověk na starost celou tlupu malých človíčků? Jsou podle tebe situace, kdy je snažší se na něčem domluvit s dětmi než s dospěláky?

Mě to s dětma hrozně baví, asi i proto, že jsem tak praštěná… a celej život blbnu. Děti jsou vesměs ještě nezkažený věcma jako je závist, sobectví a obecně zloba, která bohužel specielně v Čechách pořád nějak kvete… Ale nechci se tu pouštět do nějakejch hlubokomyslnejch úvah… to třeba u višňovky v Banátu!

Zpívala jsi s nimi někdy ve školce? Jestli ano, byly nějaké oblíbené písničky? Já si z těch časů vzpomínám leda na Skákal pes a Běžela ovečka, tak by mě zajímalo, jestli doba někam pokročila...

Zpívala jsem s dětma pořád! Dělám i externě hudební dílny v různejch školkách a tak, dokonce jsme se sestrou jako náš poslední společněj počin natočily CD lidovek v našich úpravách Měsíček svítí, to mě moc bavilo. Kromě klasickejch lidovek mě s dětma vždycky bavily i třeba písničky z pohádek nebo hudebních filmů, různý legrácky jako Mládek a tak…

Trochu v souvislosti s dětmi mě taky napadá, proč jsi vlastně jako umělecké jméno vybrala madre – matka? Tedy pokud to není tajné.

Matka? Začli mi tak ve Vršovicích řikat, když jsem tam pořád korzovala s dětma ze školky… a pak když jsem uvažovala, jaký umělecký jméno zvolit, připadalo mi to dobrý. Jsem taková maminka celoživotní. Přímo to Madre Lucia vzniklo na dovolený v Itálii na Garganu, kde maj místního světce Padre Pio, a když jsme se tam procházeli v noci a měli už trochu upito, tak mě můj (teď už ex)manžel k tomu kamennýmu Padre dovedl se slovy „Představuji vám Madre Luciu!“… a už mi to zůstalo.

Máš nějaký osobní kulturní tip, o který by ses chtěla podělit? Něco, co tě v poslední době hodně baví nebo co tě zrovna nečekaně chytlo?

No, je toho dost, ráda chodim na koncerty, projekce, výstavy… ale něco, co mě fakt zasáhlo? Zrovna včera jsem byla v klubu Punctum v Krásovce na Žižkově a viděla tam v rámci sobotního gaučinku dokument Racing Extinction o vymírajících druzích živočichů po celym světě a partě fotografů z National Geographic a dalších nadšenců, který svýma aktivitama výrazně přispívaj k tomu, aby se to aspoň trochu zpomalilo. Byla to síla.

Nedá mi to, musím zeptat ještě na jednu věc. Asi málokdo z hlavy vytěsnil tvé, teď už legendární, koncertní zaříkávadlo: „Dělejte zku*venej bordel!“ Jak vlastně zhruba vypadá taková stručná definice ZB pro ty, kteří nevědí, co mají při tomto povelu dělat? A jsi spokojená s úrovní ZB, který fanoušci na Banátu předváděli, nebo myslíš, že mají ještě co dohánět?

ZB je terminus technicus, používá to Vladimír 518 a mně to připadá hrozně srandovní, tak jsem to začla používat na svejch koncertech… je to super způsob, jak lidi rozjet! Prostě bordel! Tleskejte, dupejte, tancujte, ječte! Banátskej ZB byl na jedničku!

A nechcete-li, aby vám unikly koncerty nebo chystaná nová nahrávka, můžete sledovat facebookovou stránku Madre Lucia ZDE

autor: Tereza Kunderová

 

FACEBOOK

Účinkující

Štěpán, Tibi a Honza

Jiří Řehák