Láďa Zibura - potřetí na Banát!

Láďa Zibura - potřetí s námi na Banát! Nejen na jeho zážitky z předchozích ročníků a jeho vztah k Rumunsku se ho v rámci našeho cyklu rozhovorů "Udělej si sám" vyptala tentokrát banátnice Marta Škurková.
 
Ahoj Ládi. Banát. Kdy poprvé jsi o něm slyšel?
V Banátu jsem byl poprvé asi před deseti lety. První, co jsem tu viděl, byl starý pán před hospodou U Medvěda, který byl tak opilý, že nedokázal nasednout na motorku. Nakonec mu přišel pomoct barman. A o festivalu jsem se dozvěděl tak, že mi Štěpán poslal velmi sympatický e-mail a pozval mě, ať přijedu s přednáškou.
 
Co rozhodlo, že pojedeš na festival? Tvůj první byl 2017 a pamatuju, jak jsi v zimě ještě váhal.
No vidíš, to si pamatuješ víc než já :D. Myslím, že jsem si nebyl jistý, jestli nebudu někde po světě touhle dobou. Každopádně jsem se rozhodl kvůli vlaku. Já vlaky miluju a věděl jsem, že jet celý den vlakem se skupinou tisíce Čechů bude nezapomenutelný zážitek. A byl. 
 
Vzpomínáš na svůj první silnej zážitek z festivalu, popřípadě z vlaku? :))
Ten vlak byl jeden velký mejdan. Vloni už to takhle nebylo, ale ten první rok byl neuvěřitelnej. Pamatuju si, jak jsme dorazili do Brna a lidi nemohli uvěřit tomu, že už jsme v takhle povznesené náladě. Každopádně mě nadchlo, jak se každý baví s každým a lidi jsou k sobě ohleduplný. Už legendární je příběh abstinenta Anatola, který se kochal zapadajícím sluncem ve chvíli, kdy se v okně vedle někomu zvednul žaludek. Anatol dostal přímý zásah, ale ani se neleknul. “Přátelé, omluvte mě, jdu se umýt, byl jsem pozvracen,” prohlásil a v klidu odešel na záchod.
 
Kde jsi spal/propařil svou první noc v Eibenthále? :D
V tělocvičně to určitě nebylo, my chodili spát na Kovárnu nebo někam na louku vždycky.
 
Stíhal jsi se i v rámci festivalu projít po okolí - Cucuiova, Známana, Ponicova? Stojí za to a výhledy jsou boží.
Já se už dlouho plánuju do Banátu vydat mimo festival – tak si tyhle místa nechávám na tenhle čas. Taky mi vždycky bylo líto těch lidí, kteří přijeli lodí pár hodin po nás. Mám nerad ten pocit, že mi něco utíká.
 
Višňovka u večerní stage obarvená západem slunce, nebo vychlazený pivínko u Medvěda za zpěvu, tance a slunce? :)
No, obojí, samozřejmě! I když já teda jako jedinej zas takovej fanda višňovky a těch místních alkoholů nejsem. Vloni jsme nad ránem ve vlaku po cestě zpátky dopíjeli zbytky – a měl jsem tam něco, co podle mě fakt byl denaturák. :D
 
Na koho z letošního ročníku se těšíš?
Na Kupé v Banátu. Objevil jsem kluky teprve před nedávnem, ale naprosto jsem si zamiloval jejich humor a přehled. Jsou fenomenální. Snad letos v sále nebude takový vedro.
 
Na co rád vzpomínáš z minulých ročníků?
Na ty festivalový kamarádství a náhodný konverzace, který se na Banátu odehrávají, a taky na češtinu místních. Miluju ji poslouchat. Program vnímám především jako záminku se společně do toho Rumunska vydat.
 
Silný zážitek z Rumunska (ať z festivalu, mimo festival), který se Ti vryl do paměti? 
Je toho spousta. Jako první mě ale teď napadla konverzace se starou paní, co kopala brambory padesát metrů od pódia, kde zrovna něco hrozně nahlas hrálo. Šli jsme jí s kamarádem Honzou pomoct a chvíli se s ní bavili. Ptali jsme se, jestli jí to neleze na nervy “Ono něco hraje? Vidíte, já si ani nevšimla. To víte, že nevadí. Vždyť já blbě slyším.” 
 
Rumunsko máš rád. Už jsi někde sepisoval místa, kam se stojí za to podívat. Co je pro tebe srdcovka?
Svatyně Șinca Veche, o které nikdo neví, kdo ji vybudoval. To místo má fakt výjimečnou atmosféru. Jinak mi na Rumunsku moc vyhovuje rozmanitost krajiny – je tu téměř 200 různých pohoří – a vlídnost místních. Každý město navíc vypadá trochu jinak, třeba Sibiu je nádherný. Taky miluju rumunský folk a mají tu ty nejkrásnější silnice v horách.
 
Každá vesnička v Banátu má své kouzlo, která Ti přirostla k srdci, nebo ji plánuješ navštívit. Která Ti přijde výjimečná?
Já ty jednotlivé vesnice dosud prochozené nemám. Vloni jsem ale byl v srbském Banátu, v Češkom Selu, kde žije posledních osm českých rodin a to je taky výjimečný místo.
 
Co je větší fesťák? Cesta vlakem na Banát, nebo 4 dny v Banátu?
Cesta vlakem na Banát. Já se letos vracím už v pátek na svatbu – takže jedu hlavně kvůli ní. :)
 
Tvoje nejoblíbenější hory v ČR? A na světě? (nebo místo?)
Tatry a Himálaj. Hory jsou ale krásný všude na světě. A z míst v Evropě mě jako první napadne francouzský region Auvergne. 
 
Co Jeseníky?
Před deseti lety jsem tam s bráchou vyrazil na kolo. Z jižních Čech jsme zvyklí, že můžeš pohodlně jezdit po turistických trasách – no, byli jsme docela překvapení. :D
 
Z tvých příběhů/zážitků z ČR, které léta postuješ, by se dala napsat kniha. Můžeme si od tebe někdy něco podobného v budoucnu přečíst? Nebo píšeš něco bokem? 
Já tyhle epizody průběžně píšu na Facebook. Přijde mi, že teď na sítích hodně ubývá psaného obsahu, tak mi dělá radost to držet. Ale na knížku mi to zatím přijde moc banální. 
 
První jídlo, které jsi v životě uvařil?
Podle mě knedlíky s vajíčkem, ale vůbec si nejsem jistej. Já dřív vařil ohromně rád, teď jsem ale zlenivěl a taky nemám doma lednici :)
 
Ladi, inspiruj další k cestování vlakem. Popiš tvoje nej při vlakojízdě.
Tak u vlaku je ohromná výhoda, že je zážitkem i cesta samotná. Navíc si člověk díky délce jízdy uvědomí, že jede fakt daleko – to je pocit, který mu letadlo nedá. Teď jsem třeba jel z Moldavska do Česka vlakem a trvalo to tři dny. Na rumunských hranicích musí zvednout celý vlak do vzduchu a vyměnit mu podvozek kvůli rozdílné šířce kolejí. Seznámil jsem se přitom s britským vysokoškolským učitelem. Šli jsme spolu do jídelního vozu, kde neměli jídlo – měli jenom pivo, koňak a šampaňský. Tak jsme si koupili láhev šampaňskýho a strávili spolu dvě hodiny. Přesně takovéhle drobné zážitky jízda vlakem generuje a proto ji miluju.
 
Podporuješ hodně dobročinných/neziskových projektů. Který v poslední době to byl? 
Pravidelně posílám peníze na Člověka v tísni a Lékaře bez hranic, párkrát do roka jim sdílím na sítích jejich projekty. Nu a taky se koukám kolem sebe a vybírám, co bych mohl podpořit tím, že to pomůžu dostat mezi lidi. Naposledy to dneska ráno byl skvělý dětský časopis Raketa. Dělá mi to radost, občas nějakou dobrou věc podpořit. Občas je to ale problematické, protože se za ni sdílením zároveň trochu zaručuji. Proto obyčejně sdílím jen projekty lidí, které znám osobně.
 
Jaká podpora a do ěeho, podle tebe, má největší smysl?
Upřímně jsem čím dál skeptičtější k malým projektům s působností v zahraničí. Nepochybuji o tom, že na začátku stojí dobrá myšlenka – ne vždy se ji ale podaří naplnit.  Největší jistota jsou podle mě Lékaři bez hranic a Člověk v tísni. Obě organizace mají zkušenosti a kapacitu na to, aby pracovaly efektivně, a mám důvod jim důvěřovat už proto, že spoustu jejich pracovníků osobně znám.  
 
Dostal ses při cestování někdy do nebezpečné situace?
Mnohokrát – ostatně stejně jako tady. Já mám pocit, že nejnebezpečnější věci nakonec člověk zažije, když dělá opilej nějaký kraviny. Párkrát jsem se na cestách bál dost – třeba když jsem utíkal do krytu při raketovém poplachu v Izraeli, když jsem se ztratil v džungli v Nepálu, když mě párkrát vezl stopem někdo, kdo jel jako blázen, když jsem spal v Itálii u supermarketu a v noci mě vzbudil hlídací pes nebo obřích pasteveckých psů v Gruzii a Arménii. Obecně si ale myslím, že je svět bezpečnější, než se může zdát z médií.
 
Nejoblíbenější kniha?
Kdybych měl vybrat jedinou knížku, asi by to byla Pěna dní.
 
Kdyby Láďa Zibura nebyl spisovatel a cestovatel, čím by byl? :)
Nejspíš bych se motal kolem psaní – dělá mi to radost a psát se dá odkudkoli, což člověku dává velkou svobodu. Taky by mě bavilo mít stánek s párkem v rohlíku nebo si postavit stromový domeček a vítat tam hosty. 
 
_________________________________________________________________________________________
 
Ke vzniku fotek:
"U oběda jsme se s kamarády z kapely VEES domluvili, že je večer doprovodíme na pódiu na své bachory. Začalo to jako vtip, ale nikdo neustoupil. Tak jsme si s nimi dali písničku – a nakonec totéž zopakovali i při nahrávání jejich nové desky. A tak je na ní sólo pro tři mužské břichy. A takových zážitků je Banát plnej."
 
Foto: Jirka Pospíšil, Jakub Doležal
 
 

FACEBOOK

Účinkující

Nylon Jail

Špuntkvaně

ImPéčko

Talk show 7 pádů

Listolet