Ilona - jak se žije a učí v Srbsku?

Náhody se dějí neustále, z pravidelné účastnice festivalu, Ilony Kirchnerové, se nakonec stala česká učitelka v srbské části Banátu. Letos do Eibentálu nevyráží sama, ale přiveze sebou rovnou i dva soubory! Jak se učí v české menšině na druhém břehu Dunaje? 

Ilono, ty jsi pravidelným návštěvníkem našeho festivalu, jak ses k němu vůbec dostala, přeci jen, před prvním ročníkem se o něm informace hledali o něco složitěji..

Ano, jsme účastníkem vašeho festivalu od prvního ročníku. První zmínka o festivalu Banát padla na jiném festivalu Mišmaš v Bojkovicích, který se koná na konci června. Potkala jsem tam kamaráda, který mi vyprávěl, že se rozhodli, že pojedou do Rumunska na festival a že to bude dobré. No a mě to přišlo jako dobrý nápad, podívala jsem se na program, který se mi líbil, takže jsem to prostě podnikla a odjela do Eibenthalu. Vůbec toho nelituji

Proč jsi vůbec začala do Banátu jezdit? Byla to tvoje první návštěva Balkánu?

Festival Banát nebyl moje první návštěva Rumunska. S mými přáteli jsme podnikli vandr do rumunských hor o prázdninách 2003, což byl pro mě velký zážitek. Nicméně festival Banát byla první zkušenost s prostředím českých vesnic v Rumunsku. Druhý rok už nebylo co řešit, navíc program byl ještě lepší.

V čem ti festival přirostl k srdci?

Z několika důvodů bez ohledu na pořadí. Prostředí, ve kterém se festival koná, je zajímavé, přirozené, vyžaduje toleranci, ale mnoho toho poskytuje. V Einbenthalu není signál, což je velmi osvobozující. Program festivalu mě baví. Mám ráda festivaly, kde si najdu novou muziku - díky festivalu Banát jsem objevila např. OTK a Beatu Bocek, utvrdila jsem se v tom, že První hoře, WWW Neurobeat nebo Biorchestr jsou fakt dobří a zůstaly mi stálice jako Květy nebo Už jsme doma. Lidé jsou nejpodstatnější složka - ti, kteří tam jsou, ti, kteří tam přijedou, ti, kteří si to užijí, a já jsem mezi nimi.

Pro tebe předloňský ročník byl docela zajímavý, protože byl zároveň i poprvé pracovní, z festivalu si tě totiž odvezl soubor z Kruščice do Srbska, kde jsi začala svojí učitelkou misi.

Zajímavé věci se mi stávají stále. Mezi prvním a druhým ročníkem vašeho festivalu jsem úspěšně absolvovala konkurs na post učitelky u krajanské komunity v Srbsku. A protože jsem už věděla, že pojedu na festival do Rumunska, domluvila jsem se s učitelem, který působil v Srbsku přede mnou, že se v Eibenthalu setkám s folklorním souborem z Kruščice, který mě odveze do Srbska. Po rychlém seznámení s prostředím jsem začala pracovat na začátku září. Cesta i začátky byly dobrodružné.

Jak vůbec člověka napadne, že začne vyhledávat konkurzy na podobné pozice?

No ono si to našlo spíš mě. Učila jsem v Brně na Gymnáziu Slovanské náměstí, kde se změnilo vedení a nová paní ředitelka mi nehodlala prodloužit smlouvu, takže jsem hledala práci. S informací o konkurzu na tuto pozici přišla moje kamarádka, která byla ve stejné životní situaci. Řekla jsem si, že je asi čas na radikální změnu a rozšíření obzorů. Nebylo tak úplně jednoduché se rozhodnout, ale klady převážily.

Mohla bys tak nějak ve zkratce popsat svojí pracovní náplň v Srbsku?

Učím český jazyk děti krajanů a někdy i dospělé, kteří si chtějí češtinu zlepšit. Český jazyk v tomto prostředí je "zakonzervovaný" v lehce archaické podobě, snažím se tedy obohatit slovní zásobu o výrazivo, které se u nás běžně používá. Zároveň se snažím posilovat povědomí o současné české kultuře a českém prostředí jako takovém. Pořádám různé kulturní akce - v letošním roce např. poprvé Noc s Andersenem, obnovení zvyku vynášení Morany nebo spoluorganizace festivalu pěveckých a folklorních souborů Lepota različitosti (česky Krása různorodosti) v Kruščici - letos proběhne již třetí ročník. Hrajeme divadlo, zpíváme české písničky s dětmi i dospělými. Zprostředkovávám také styk s Českou republikou, ať už je to přes ambasádu ČR v Bělehradě, která krajanům velmi vychází vstříc, nebo s konkrétními soubory a jednotlivci v ČR, kteří projeví zájem o krajanskou menšinu. A někdy chodím sbírat švestky a jabka, nebo kukuřici a vysvětluji, jak se dělají bramboráky nebo houskové knedlíky.

O Srbech se říká, že jsou hodně nacionalisticky založení, jak vnímají například českou a slovenskou komunitu? A na druhou stranu, jak čeští krajané vnímají svojí národnost a soužití se Srby?

Ano, Srbové jsou hrdí na to, že jsou Srbové a milují svojí zemi. A Češi jsou hrdí na to, že jsou Češi a Američani na to, že jsou Američani. Žiji v prostředí plném národnostních menšin. Na území Vojvodiny, resp. srbského Banátu žijí Srbové, Češi, Slováci, Maďaři, Rumuni, Romové, pravoslavní a katolíci a navzájem se tolerují a respektují. V tomto prostředí není v podstatě ani jedna rodina, ve které by nebyl příslušník nějaké menšiny. Za slovenskou komunitu hovořit nemohu, ale česká komunita je zde respektována a krajané jsou hrdí na to, že mají české kořeny. Když hraje v televizi Novak Djoković a Tomáš Berdych, říkají, že jim je jedno, kdo (který stát) vyhraje, protože vždycky vyhrajeme "my". To myslím mluví za vše.

Letos se na festival vypravíš opět, a to rovnou se soubory, které vystoupí na sobotním folklórním setkání. Jak tyto soubory festival vnímají a je u vás pořádaného něco podobného?

Krajanský soubor z Kruščice už na vašem festivalu jednou vystupoval a moc se jim tam líbilo. Proto se velmi těší, že si zážitek zopakují. Pro tanečníky z Bele Crkve to bude nové a vím, že děti se moc těší, je to totiž poprvé, co pojedou vystupovat za hranice Srbska, takže to vnímají jako velmi důležitou záležitost. Hodně místních rodin má mezi rumunským Čechy příbuzné a přátele, takže jim toto prostředí není úplně neznámé. Kontakty je třeba utužovat.

Ví se o českém festivalu i v Srbsku?

Ví se o krajanském folklorním dni. O festivalu jako celku vyprávím, kudy chodím už téměř dva roky, takže myslím, že si toho všimli :D :D :D

FACEBOOK

Účinkující

Byl pes

Grudl David

Neřvi mi do ucha

VOSTO5

Zibura Ladislav