Honza Průša: účastníci Banátu patří pár dní do zvláštního kmene

 

Letos jsme slibovali zajímavé rozhovory. Tohle je jeden z nich, pohled z úplně jiné strany, té novinářské. Honza si loňskou akci prožil na vlastní kůži, rovnou s osmiletým synem, který si pak střihl i vystoupení s Kittchenem.

 

1) Honzo, pamatuješ si na první okamžik, kdy jsi narazil na festival v Banátu a co sis o něm vůbec myslel?

 

Mám pocit, jako bych o Banátu věděl už strašně moc dlouho. Přesně si nevzpomenu, možná to byla nějaká zmínka na facebooku, možná od Ondřeje Ježka, možná od někoho jiného. V každém případě to hned znělo lákavě. Romanticky a zajímavě. Chtěl jsem se na Banát podívat, i když mi to docela trvalo, než jsem konečně vyrazil.

 

JAK HONZA VIDĚL BANÁT PRO MUSICSERVER?

 

2) Asi není tajemstvím, že se orientuješ právě na kapely, které jezdí na náš festival, jaký ohlas jejich účast v muzikantských, ale i novinářských, kruzích vyvolává?

 

O Banátu moc hezky vyprávěl Kittchen. On umí moc hezky vyprávět. O čemkoliv. A když jsem dělal rozhovor s Olgou Königovou o desce, kterou vydávala s Ille, byl jsem nadšen z jejího nadšení. Popisovala Banát nejen jako moc pěknej festival, ale hezky vyprávěla i o té oblasti. Říkala, že by bylo moc hezký jet tam na několik týdnů na dovolenou. S rodinou. Tenkrát mě začal Banát zajímat jako celek, nejen jeho hudební část. Možná to rozhodlo, že jsem začal vymýšlet, jak se tam podívat. Taky jsme se o festivalu bavili s Tondou Kocábkem, který vždy říkal, že by se tam taky rád podíval, ale nevyhovuje mu konec srpna, kvůli jeho jiným aktivitám, které v té době mívá.

 

3) Loni ses vydal do Banátu rovnou se synem, jak na tebe a Tadeáše celá akce zapůsobila, přeci jenom, úvodní strašák v podobě delší cesty autobusem dost lidí odradí. Lišil se nějak zásadně dojem z doslechu od známých ještě před festivalem a pak přímo na akci?

 

Vlastně jsem se té cesty ani nebál. Proto jsem s sebou vzal i osmiletýho syna. Spíš jsem měl strach z toho jaké to bude s kempem, hygienou, stravováním, pitím, placením. No a ve výsledku jsem byl s veškerým zázemím spokojenej. Všechno fungovalo jak mělo. Cesta se dala v klidu přežít, v kempu bylo dost místa, lidi ohleduplní a milí. Co chtít víc.

 

4) Jak bys porovnal banátský festival od těch tradičních a zajetých akcí v Čechách? Většina návštěvníků si nemůže vynachválit atmosféru a většinou odjíždí s pocitem, který se těžko vysvětluje a nachází v sobě podobné stavy, jako když odjíždí z letního tábora.

 

Na Banátu je nejlepší to propojení všech účastníku dohromady. Skoro všichni jedou na festival spolu v autobusech, mají k sobě blízko. Potkávají se spolu pod pódiem, u Medvěda, v kempu, ve vesnicích, na výletech do okolí. Zároveň se dobře daří odfiltrovat takové ty lidi co jezdí na festival dělat programově bordel. Ty co často potkáváš jinde. Všichni co se do Eibenthalu dostanou pak těch pár dnů patří do takového zvláštního kmene. Letní tábor není ten správnej příměr. Na táboře to byli vedoucí a děti. Tohle je spíš velkej společnej vandr, kde se všechny hranice stírají.

 

 

5) Mnoho českých festivalů je sevřena reklamním plněním, finančním prvoplánem, jak se podle tebe bude v Čechách festivalová kultura vyvíjet dál?

 

Jsou tady ty ryze komerční festivaly jako Hrady. Na těch je fajn, že si - sice pořád stejní (víceméně) - ale většinou prima muzikanti mají kde co vydělat. Protože v době, kdy vydávání desek je víc koníček, než business, potřebují i muzikanti z čeho žít. Aby pak mohli tvořit. Pak jsou tu ty velké festivaly, jako Colours. Mají dobré jméno, umějí udělat krásný festival, který funguje. Profesionální, umělecky na výši, objevují pro nás nová jména, můžou přivázt velké hvězdy jako třeba Nicka Cavea. Vedle toho budou pořád existovat nadšenci, kteří budou konkurovat Banátu nejvíc. Seženou pár korun a na nejbližší louce udělají akci pro pár lidí z lásky k muzice. Proto, že si chtějí něco takového uspořádat. Všechny tyhle akce mám rád, jsem rád že tu jsou a budou. Co se mi ale nelíbí, je spojování muziky s politikou. Kupování si naivních nebo až příliš úplatných umělců akcemi typu Kryštof Kemp. Vůbec mi nevadí, když festival sponzoruje telekomunikační firma, nebo banka. Ale když to financuje firma politika, kterej se pak fotí s muzikantama, tak to je špatně. Nebezpečný kupování voličů. Ale to už není o muzice, ale naší politický kultuře obecně.

 

6) Tradičně bojujeme s problémem propagace, ta se šíří spíše zážitky a tím, že si to většinou takovou šeptandou mezi sebou řeknou. Přesto drtivá většina širší veřejnosti Banát nezná. Kam podle tebe bude festival za pár let směřovat a jak by se měl dále propagovat?

 

Festival má dvě možnosti. Buď zůstane ve stávající rovině. Nadšenci dělají krásnou akci, kapely tu hrají zadarmo, všichni se mají rádi a všichni si to užívají a na konci se dostanete na nulu, když to vyjde. Je to trochu utopie, nemyslel bych si, že něco takovýho může fungovat, ale evidentně to jde. A dokázat něco takovýho, je obdivuhodné. No a nebo se profesionalizujete. Banát vyroste, začne umělcům platit, spojí se s firmama, zaprodá se. Což ale není vůbec špatně. Naopak - je správné a zdravé za odvedenou práci dostat zaplaceno. Dobře zaplaceno. Zaprodat se není sprosté slovo. Banát tak ztratí jedno ze svých kouzel, nicméně zůstane tím hezkým festivalem, jako třeba právě Colours. To byste si, podle mě zasloužili, i když možná zatím nevíte, že to tak chcete. Možná se toho instinktivně bojíte. Bude to pak jiný, ale zas třeba budete mít skvělej zvuk a světla. Vždycky je to něco za něco.

 

7) Kapely - každým rokem je pro nás mnohem těžší vybrat "ty správné" kapely. Zájem mnohonásobně překračuje naše možnosti. Čím si vysvětluješ, že kapely mají zájem o takovou divočinu, dlouhá cesta, bez honoráře, se stanem a ještě musí sehnat své fanoušky, přesto do toho všichni jdou..

 

Je to tím, že muzikanti jsou vesměs romantické duše. A legendy o Banátu se šíří každým rokem hlasitěji. Pak je tu Ondřej Ježek, který vám hodně pomohl a určitě, zejména v začátcích, nejednu kapelu dostatečně nabrífoval. No a kdo tam nebyl si asi říká - sakra - měl bych tam zajet ještě před tím, než to vyroste. Být u toho co nejdřív. To je zážitek, který ti nikdo nevezme. To je víc než peníze.

 

8) Line up - letos už jsme oznámili asi 90% programu, jak na tebe zatím program působí..

 

Je tam řada kapel, z nichž jsem nadšen. Květy, Biorchestr, Mucha, Lucka Redlová, OTK, Nauzea Orchestra, Vložte kočku, Zuby nehty, další. To je nádhera. Možná je tu pár kapel, které mi už přijdou až moc mainstreamové, ale to bych hledal nesmyslné hnidy. Vlastně se těším i na ty Wohnouty a Divokýho Billa, protože v Rumunsku to bude určitě jiný vystoupení než třeba na Hradech, protože budou hrát pro jiný publikum. Na Točník - tam si dojde člověk, kterej bude chtít vidět jen třeba právě Wohnouty a na ostatní bude házet kelímky a dělat bordel. Do Rumunska se takoví lidé trmácet nebudou.

 

 

9) Potkáme se letos opět pod pódiem?

 

Byl bych rád, ale bojím se, že ne. V březnu se nám narodí třetí dítě a já asi budu trávit čas s rodinou. Zatím si to neumím úplně představit, ale myslím, že nás bude rodina plně zaměstnávat. Pokud ale bude vše v pohodě a naše miminko bude nezlobící andílek, třeba se tam i s Tadeášem, zase objevíme.

 

foto Jirka Loudín