Filip Horák - banátský kaskadér co si hrál u potoka

Filip Horák původně nebyl nasazen do banátského line upu, ale v průběhu akce se tam hravě dostal. Nasadil se tam totiž sám. Šel z festivalu nad ránem, kvalitní slivovicí omámen. A spadl v Ujbányji do potoka, asi v nehorším místě na celém toku Tisovice. S přehledem trumfl předchozí vítěze “kokot festivalu”, když Štěpán (druhá strana tohoto rozhovoru) naboural neosvětlenou motorkou do skály, či kytarista Vyjakomy si po deseti minutách v Banátu zlomil ruku slajdováním u kulturního domu, jeho hrátky skončily poctivým českým nemocničním skalpelem. Filip byl však jedinečný. Tahle cena, kterou by organizátoři mohli přejmenovat na "Toho nám byl čert dlužen" je vlastně prestižní a proto nás taková prověřující. Zjistili jsme, že složky v Rumunsku docela fungují a z Filipa se stal produkt, kterým policajti ukazovali, jak nás tam nahoře mají rádi. A fakt mají.

Filipe, blíží se další ročník, je čas rekapitulovat to, o co ses ještě nepodělil s ostatním fanoušky, myslím, že ti totiž docela fandili. Jak se to celé seběhlo?

Višňovku známe nejspíš všichni. Tak tou to odpoledne začalo :). Ze samotné akrobacie si možná matně pamatuju, jak jsem se vysoukal aspoň trochu z vody. Pak až ranní zmatené probuzení, cachtání ve vodě a naštvanost, že mám mokro v botách. Že nemám brýle mi ještě nedocházelo.

Naštěstí šli po cestě nahoře zrovna nějací místňáci, co mě vytáhli a dotáhli do kempu. Tam se mě ujaly medičky z Univerzity obrany. Ošetření jako na frontě :). Později odpoledne, kdy mě domněle naražená žebra nepřestávala bolet a já se nemohl ani otočit, jsem se jim přiznal a rozeběhl sled událostí, končící naložením do rumunské sanitky a převozem až do Turnu Severinu (známějšímu Železnými vraty přes Dunaj).

Už tady musím poděkovat všem, kdo se o mě postarali v kempu i jeli za sanitkou do nemocnice! A omluvit Vandě, že jsem po hlase nevěřil, že není muž (bylo nad ránem, hodně zpěvu až do ochraptění…) :D. A nejvíc dík Tibimu za všechny návštěvy a pomoc!

Jsi jediný fanoušek, který domů odjel sanitkou a vyzkoušel si se vším všudy pohodlí rumunské nemocnice. Čekáme malou expertizu rumunského zdravotnictví.

Sanitky mají pohodlnější než byla ta česká, co pro mě na konci přijela. Nemocnici bych přirovnal k nějaké krajské u nás, ale v 80. letech minulého století. Rentgenů mi nafotili jak do booku modelky, lepší vybavení neměli. Nejspíš vzhledem k rumunským platům, krmení a mytí zastávaly rodiny pacientů. Ze mě smyli bláto z potoka až v nemocnici v Čechách.

Na hluk v nemocnici jsem si nezvykl za celou dobu. Naštěstí mě, po dvou dnech, převezli do čerstvě zrekonstruovaného pokoje, kde aspoň celou noc nehrálo rádio balkánské vypalovačky.

Nejhorší byla komunikace. Na celém oddělení se až po několika dnech objevila sestřička, která uměla anglicky a pomáhala mi řešit problémy s pojišťovnou. Ostatní byly taky ochotné, když mě třeba vozily v posteli po chodbách a lovili jsme wi-fi :). Rumunsky jsem se naučil snad jenom něco v tom smyslu, že potřebuju podat bažanta. Jestli jsem neříkal něco jinýho, nevím.

Když si pro mě po týdnu přijela sanitka z Čech, z propouštěcích papírů jsem se dozvěděl, že nemám jenom zhmožděnou plotýnku, ale zlomený obratel. No, aspoň jsem se kvůli tomu celý ten týden nestresoval.

Cesta sanitkou byl nejhorší zážitek ze všech! Každá díra v silnici nebo přejezdy tramvajových kolejí v Temešváru ukrutně bolely. K tomu mi doktor v sanitce zapomněl říct, že prášky proti bolesti přestanou po nějaký době účinkovat, takže jsem si půlku 11 hodinové cesty prožil poctivě.

V Čechách už jsem měl domluvené nové vyšetření, které mělo rozhodnout, kam se mnou. Z jednoho zlomeného obratle se vyklubaly dva, k tomu dalších pár olámaných a odštěpky v míšním kanálu.

Nakonec mám titanový suvenýr s pěknou jizvou a po půl roce jsem se vrátil zpátky do práce a začínám chodit na výlety :). Dovolená měla původně trvat 14 dnů...

 

ZAŽIJ NEOPAKOVATELNÁ DOBRODRUŽSTVÍ S FILIPEM A VYDEJ SE DUNAJBUSEM DO BANÁTU!

 

Jaké byly reakce tvého okolí, když se dozvěděli o tvé bouračce? Přeci jenom pro rodinu bylo asi docela děsivé, že jsi odjel sám na neznámý festival a tam ses ještě k tomu rozsekal..

Na zahraniční cesty podobného typu jsou naši už snad zvyklí. Horší bylo, když jsem sotva stihnul na Facebooku poděkovat zachráncům a operátor mi na pár dní zablokoval telefon pro překročení roamingu. To bylo dost nepříjemný i pro mne, natož pro rodiče bez informací.

Když jsem pak v zoufalství z ožírání komáry a neschopnosti pojišťovny si mě z Rumunska vykomunikovat, napsal na ambasádu, všechno se moc urychlilo. Zejména po tom, co byli Rumuni ujištěni, že moje kartička zdravotního pojištění není fejk.

Naštěstí máme v rodině několik ortopedů, tak rodiče byli průběžně uklidňovaní, že to se mnou nebude tak hrozný, když pořád hýbu nohama.

Loni jsi nechvalně známý “titul” převzal ode mně, nechci přemýšlet, jak by tě člověk musel trumfnout, aby ti ho přebral..

Myslím, že jsem se dostatečně obětoval za všechny festivalové účastníky. Mimo festival se domnívám, že má definitivně žezlo slečna z Čech, co teď v březnu (?) spadla do šachty a polámala se mnohem víc než já. Každopádně žádnou slíbenou slevu na letošní ročník jsem nedostal, tak se o ni nikdo další nemusí pokoušet!

Letos se vracíš na místo činu, vezeš si rovnou dvoučlennou ochranku, plánuješ standardní odjezd sanitkou, nebo se vypravíš neočekávaně autobusem?

Tohle je trochu podpásovka :D. Pojištění mám, ochranku tentokrát taky. I v práci jsou s mou dovolenou na kritickém místě smířeni… Nicméně bych si rád vyzkoušel návrat autobusem. V něm už se nemusím bát višňovky.

Ať ten rozhovor není jen destruktivní, ačkoliv si přesně nepamatuji (ty možná také ne), co jsi všechno z Banátu stihl..jak na tebe festival zapůsobil? A s čím si do Banátu odjížděl a co sis z Banátu odvezl, tedy kromě zranění..?

Naposledy si pamatuju Wohnouty. Foťák připomněl i nějaké družení v back stage o hodinu později. Pak už nic moc :). Dodatečně jsem trochu litoval, a bylo mi vytýkáno, že jsem prostě nehodil čelo na stůl a nevyspal se na místě. Autopilot mě osudně nasměroval do kempu.

Formát festivalu, včetně filtru rumunských silnic na účastníky i návštěvníky, je super! Nic megalomanského, a přitom super program! Tak jak to mám rád na domácím Litoměřickém Kořenu. A jako bonus luxusní jídla a nádherná krajina Banátu, kterou jsem se chystal zase trochu prochodit během týdne po festivalu.

Taky jsem byl domluvený s ředitelem školy v Gerníku, že mu přivezu včelařské klobouky. Předávka už nestihla proběhnout a Tibi mi je přibalil k věcem zpátky domů. Možná tedy letos…

 

Když se podíváš na letošní line up, co si rozhodně nenecháš ujít?

Už je program? Zatím jsem to moc neřešil a věřím pořadatelům. Loni mě třeba moc potěšila Činna :).

 

 

 

FACEBOOK

Účinkující

Jiří Řehák

Štěpán, Tibi a Honza