Filip: Buď jako Abatyše! Pojeď na Festival Banát a najdi svou identitu!

BUĎ JAKO ABATYŠE! POJEĎ NA FESTIVAL BANÁT A NAJDI SVOU IDENTITU

Filip, jinak přezdívaný Fífa vyráží na Festival Banát letos už popáté! Mezi eibenthalskými kopci ale tohoto pražského učitele češtiny nikdo neosloví jinak než abatyše, nebo Matko představená. Poprvé jsme se setkali před čtyřmi roky v kuřáckém vagonu banátského vlaku, na sedadle č. 77. Hned jsem věděla, že tenhle kluk s růžovým melírem, obličejem od třpytek, píšící si deník, má jedinečný styl a chci ho mít za kamaráda! Jakožto hrdá členka třpytkového sesterstva jsem si o Festivalu Banát povídala občas s Fífou, občas s Matkou představenou.

JAK TĚ PROBOHA NAPADLO JET NA FESTIVAL BANÁT?
Samo od sebe by mě to nikdy nenapadlo. Moje kulturní atašé, nejlepší kamarádka Matoušová mi prostě řekla: „Tohle tě bude bavit, jedem!“ A já jí neodporuju. Ví, co mám rád nebo čím bych si měl obohatit rozhled.

ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ SE Z TEBE STALA ABATYŠE?
Na svém prvním Banátu jsem potkal holky, které měly ve vlasech zapletené svíčky na vánoční stromeček (říkali jsme jim Světlušky) a na obličeji třpytky. To mě zaujalo a chtěl jsem je taky. Pak to mám trošku v mlze, no a najednou třpytíme další lidi o sto šest! Spontánně se začalo utvářet tzv. třpytkové sesterstvo, ve kterém se ustálily naše role. Já jsem abatyše, mám mnoho sester a také hlavní třpytící sestry.

JAKÝMI PRAVIDLY SE ŘÍDÍ TŘPYTKOVÉ SESTERSTVO? VEDEŠ SI EVIDENCI ČLENŮ?
Třpytky se vzájemně zdraví speciálním pozdravem. Když potkáme někoho, kdo má třpytky, usmějeme se, uděláme jeho první část, případně můžeme dodat "Ahoj, sestro!" Všichni, kteří jsou v sestrerstvu, jsou sestry, a tak se i oslovujeme. Až na mě! Mně se říká matko nebo abatyše. Preferuji, když se říká abatyše, ale používá se u toho mužský rod. (např: "nevíš, kde je abatyše?" - "Viděl jsem ho jít támhle."). Žádnou evidenci členů nevedu, ještě to tak! Třpytky jsou rozpoznatelné na první pohled a navíc si naše sesterstvo nese každý z nás ve svém srdci.

BEZ ČEHO SE ABATYŠE NEMŮŽE NA FESTIVAL VYDAT?
Rozhodně to jsou třpytky. Loni jsem si s sebou vzal i žezlo, takový jednorožčí bublifuk, ale jakýsi František mi ho ztratil. Letos mám v plánu vzít si s sebou nerozbitnější žezlo, zato poměrně křehké jablko. Nějak se mi ty insignie rozrůstají. Až s tím budu pobíhat vlakem, určitě mě poznáte! A pokud ho někde najdete, protože pod vlivem zážitků z festivalu je abatyše matka zapomnětlivá, prosím, vraťte mi ho. Nálezce nemine vytřpytění!

KOLIK DRUHŮ TŘPYTEK ABATYŠE VLASTNÍ? ROZRŮSTÁ SE SBÍRKA?

První dva roky jsem žádné třpytky neměl. To bylo v jurisdikci vrchních třpytivých sester. Jenže pak jsem je jednou od banátských přátel dostal k narozeninám a tím se to rozjelo. Už si je dokonce i kupuju sám. Hitem loňska byly černé třpytky. Snad se mi je i na letošek podaří sehnat. Pokud se někomu doma válejí třpytky a nevíte co s nimi, beru je! Kolik druhů třpytek mám, to jsem nikdy nepočítal, ale mám své favotity. Krom černých to jsou většinou třpytky větší, nebo neobvyklý tvarů. To je teprve něco!

JAKÝ PŘÍNOS MÁ ABATYŠE PRO FESTIVAL BANÁT?

Rozhodně silně duchovní. Sesterstvo šíří dobrou náladu a eleganci. Navíc to podporuje socializaci mezi náhodnými návštěvníky festivalu. Plus já jsem extrovertní šašek a dělá mi dobře, když se na mě lidi dívají. Takže svým extravagantním zevnějškem mohu někoho pobavit. A já tak rád lidi rozesmívám!

JAKOU HUDBU NA BANÁTU POSLOUCHÁ ABATYŠE A JAKOU FÍFA?
Myslím si, že mají dost podobný hudební vkus. Ale Fífa toho na festivalu moc neslyší. Zjevuje se jen po ránu kolem stanu, ve sprchách a pak přichází k Medvědovi či Kamínu, kde se vytřpytí a stává se z něj abatyše. Nikdy si nenechám ujít Vasiláče. Radši mám akustickou stage u Medvěda. Večer spíše poslouchám z povzdálí od přilehlých stolů. Menší večerní stage je mi také bližší. Nejde asi konkrétně o interprety, ale spíš o pocit, jaký z toho mám.

PROČ SI PÍŠEŠ KAŽDÝ ROK DENÍK? ZPŮSOBUJE TI SNAD KONZUMACE VIŠŇOVKY VÝPADKY PAMĚTI?
Protože Matoušová s sebou na první ročník přivezla sešítek, že by si chtěla něco zapsat. A nakonec se jí nechtělo. Tak jsem do něj začal psát já a už mi to zůstalo. Rok od roku jsem v tomto důslednější a snažím se psát několikrát denně. jednak mě v tom baví ty aktuální emoce a jednak bych to zapomněl. Na Banátu se toho děje tolik! Ještě se mi nestalo, že bych si zapsal pod vlivem višňovky něco, co bych si druhý den nepamatoval. Ale už se mi stalo, že jsem si nepamatoval.

JE ABATYŠE SPÍŠ TVÉ ALTEREGO, NEBO JE TO SKUTEČNÁ SOUČÁST TEBE, KTERÁ VYLEZE KAŽDOROČNĚ NAPOVRCH V DRUHÉ POLOVINĚ SRPNA?
Je to taková slupka. Díky abatyši k sobě přilákám lidi, se kterými bych se normálně do řeči nedal. Je to dobrá ledolamka. S některými se dám více do řeči a to pak odhazuji svůj abatyší háv a pod ním se objeví Fífa.

A TEĎ KÁPNI BOŽSKOU… JAK JE TO S MATKOU PŘENASTAVENOU? :D
No... Ta se na Banátu vyskytuje taky. A je dost nevyzpytatelná. Nejčastěji jsem ji zaznamenal po ránu, těsně po probuzení. Pozná se podle toho, že sedí a nemluví. Tváří se nepřítomně až naštvaně (i když takové emoce většinou necítí, vlastně asi v tu chvíli není schopna žádných emocí). No, a když se náhodou zvedne a jde na kadiboudu nebo do sprchy, tak má přenastavenou motoriku, takže se tak pomotává.

KDE MŮŽE BĚŽNÝ EIBENTHÁLSKÝ NÁVŠTĚVNÍK ABATYŠI NEJČASTĚJI POTKAT?
Často ve frontě na jídlo. To je moje láska. Do Banátu jezdím pravidelně i kvůli žrádlu. Každý z mých deníků má gastrookénko, kde si vypisuji, co mě zaujalo, co mělo nejlepší poměr cena/výkon, co jsem nestihl a příští rok si musím dát. Jedna věc mě ale mrzí. V roce 2018, kdy jsem jel poprvé, byly na menu grundle s česnekovou omáčkou. A to, společně s plejskavicí od Dragany, byly moje nejoblíbenější pokrmy. Žádám tímto rybičky zpět!

CO MOHOU TŘPYTEKCHTIVÍ FANOUŠKY UDĚLAT PROTO, ABY SE STALI SOUČÁSTÍ SESTERSTVA?
Stačí najít vrchní třpytící sestry a požádat o vytřpycení. Sestry naučí novice pozdrav třpytkám, který když si vštípí, dostane blyštidla téměř na jakoukoli část těla. Podle nálady občas vrchní třpytky posílají novice za mnou, aby mi pozdrav ukázali. I když mám propriety často s sebou, nedoporučuji se nechat vytřpytit ode mě, jsem na tohle dost levej.

KDYBYS MOHL JAKO ABATYŠE ŘÍCT JEDEN DŮVOD, PROČ SEBRAT ODVAHU A POPRVÉ SE VYDAT NA FESTIVAL BANÁT?
Nejezdí tam kreténi. To je vlastně ten hlavní důvod, proč tam jezdím. Já jsem myslím si dobrák. Ale musel jsem se nastavit, že svět je zlej. A v Banátu takhle myslet nemusím. Možná to dělá ta 20hodinová cesta vlakem, ale prostě blbci sem nejezdí. Vzpomínám si, jak jsem loni nechal první den festivalu peněženku se všemi penězi na stole u Medvěda, když jsme odcházeli na nějaký koncert. Až když jsem si chtěl koupit pivo u stage, tak jsem zjistil, že ji nemám. Úplně v klidu jsem se vrátil zpět. U stolu už seděla nějaká nová partička a já se jen zeptal, jestli nezůstala na stole peněženka. A oni že jo. A bylo v ní všechno. To je ten pocit, pro který se do Banátu budu vracet každý rok znovu a znovu.

TVŮJ NEJKRÁSNĚJŠÍ BANÁTSKÝ ZÁŽITEK?
Asi jízda v mamamobilu. Díky místímu průvodci Lojzovi, který nám nabídnul odvoz poslední ráno ke Křížku, jsem kynul davům, měl vítr ve vlasech a ještě jsem si nemusel táhnout veškerou bagáž po posledním bujarém festivalovém večeru.
Naše společné přátelství s Fífou i Matkou představenou je stvrzeno mnoha společnými zážitky, kterých může být součástí každý z vás! Pojeď taky, objev svou vlastní identitu a zažij neopakovatelný festival na místě, kam se rád budeš vracet. Banát je totiž láska na celý život!

Andrea Moulisová, Členka třpytkového sesterstva

Z DENÍKU ABATYŠE
2018
• To, co najdeš na konci posledního vagonu je buď ležící člověk, nebo hluboká filozofická myšlenka. Já tam našel obojí.
2019
• Pár dní před odjezdem jsem si koupil nové košile, abych v Banátu honil vodu. Myslím si, že se mi obě povedly. Jenže večer došlo k tragédii. Nevím, jak se to úplně stalo, ale najednou zjistim, že mi hoří košile. Je v ní fakt velká díra. Sestry to okomentovaly jako vzplanutí abatyše
• V pátek přišel šok. Byla to sobota. Musím říct, že jsem byl po ránu matka přenastavená. Dokonce jsem hodil ajťáckej fórek: Jsem přenastavenej, restartovanej, ale furt mi nechce naběhnout BIOS.
• Milujte Vasiláče, jsou prostě boží.
• To ukazuje opět na to, jak to v Banátu funguje. Tady se maj lidi rádi, pomáhají si se vším! Od doplnění stavu višňovky, přes kousnutí do svačiny, které mi právě poskytla paní, která si vedle mě před chvílí sedla. Ta banátská pohostinnost je děsně nakažlivá.
• Shrnuto: Na telefon v Banátu se vyserte, domluvte se, kdy se kdo s kym sejde a jinak ho nechte být. Nejvíc si to užijete bez něj.

2020
• Po příjezdu na nádraží jsme začali řešit závažné otázky – jakou stranou dáváte novou roli toaleťáku na držátko? Jen já a slamer Tukan (Fagaraš) to dáváme radši papírem ke zdi. Vše to začalo kvůli sporu bulgur – kuskus, který jsme měli s Týnkou. Když si pár dní zpět dávala v Izoldě baštu a místo kuskusu to změnili na bulgur, Týnka byla velice rozhořčena, že si ho nedá, protože bulgur je něco úplně jiného a hlavně je fuj. Mně přijdou obě těstoviny dost podobné. Ale jak je vidět, pro většinu je to rozdíl s tím, že převažuje náklonnost ke kuskusu. Naši skupinku tvořilo asi 10 lidí, muži v menšině. Všichni ale koukají na porno.

2021
• Je půl sedmé. Přednášku jsme nestihli. Postavili jsme stany někde, kde asi stát vůbec nemaj, ale co už. Možná pro nás mohl být impulz to, že tam jsou sprchy bez jakékoli zástěny a kadibudky taky nikde.
• Letos jsem si s sebou nevzal stan a jsem tzv, putovní Fífa. První večer jsem doputoval k Týnce. Navíc má prostornou předsíňku, takže si tam plánuju nechat věci a jen si přesouvat karimatku.
• „Já už nemůžu,“ oddychla si sklesle Andy a natáhla se po višňovce.
• Ráno jsem se osprchoval, urval si u toho zip u kosmetické tašky, ale i v tý ledový vodě jsem si nejenže umyl vlasy, ale i použil kondicionér. Jsem matka pečující.
• Dělali jsme taky skvělej psychologickej rozbor nějaké ženy, která nechala Bullerbyn na stole. A zatečkovala si mimo jiné K. M. Tichou, nedělní mši a nezakroužkovala si přednášku Honzy Tuny. Určitě je to 23 letá Klára z Brna, která má ráda vtipy o černoších, ale dělá, že ne. A našla si svoji vlastní cestu k Bohu, už ji nenutí rodiče, aby chodila do kostela a chodí tam sama z vlastního přesvědčení.
• Josef je nějakej podivně přítulnej. A strašně dlouze mě pozoruje. Všiml jsem si periferním viděním.
• Právě jsme si všichni sborově zazpívali hymnu. Bylo to dojemný. A hned další v playlistu je lokomotiva od Poletíme? Verču stále neopouští její dnešní drajv. Když jsem zamáčkl slzu při hymně a chtěl jsem si tento okamžik zapsat, poprosil jsem ji, jestli by mi neuvolnila místo. Načež se na mě rozeřvala: „ Už mě s tim svým psaním začínáš srát!“ Ale zvedla se.
• Už se tu shromažďuje kde kdo na krajanské odpoledne. Hrála hymna. Všichni jsou dojatí.
 

FACEBOOK

Účinkující

Pospíšil Michal

Dohnal Jan

Hello Marcel

Synové smrti

České národní improvizační divadlo