Bára Zmeková: U Medvěda mě pravděpodobně uvidíte v pyžamu

Bára Zmeková a Ondřej Vychodil se poprvé potkali před třemi lety v autobuse do Banátu. Právě pátý ročník festivalu byl pro oba tím prvním. Od té doby se tam potkávají každý rok a občas si spolu i zahrají. Nyní spolu vzájemně udělali "dvojrozhovor" v rámci cyklu rozhovorů "Udělej si sám".
 
Ondra: Báro, bude to už Tvůj čtvrtý Banát. Který z těch dosavadních Ti utkvěl nejvíc a čím?
 
Bára: Pravda, už čtvrtý. Neuvěřitelný. Po každém návratu si říkám, že je čas na pauzu, aby nebylo přebazmekováno, ale když se ukáže, že je možnost zase jet zahrát, tak nakonec Banát vždycky vyhraje. Stan nad Medvědem, hvězdné nebe, višňovka, pivo k snídani a rozjaření Banátníci, to je pojítko všech mých ročníků. Čím se pro mě liší, jsou koncerty, protože je i pro mě každým rokem překvapení, kdo vlastně nakonec pojede a kdo se mnou na pódiu vystoupí. Plány s běžnou kapelou tam moc nefungují, a tak je to mnohem organičtější a dobrodružnější než koncerty jinde. Na co ale rozhodně nezapomenu, je můj první Banát, kdy jsem snad poprvé hrála pro tak velké publikum, a druhý Banát, kdy jsem skočila svůj první stage dive a nenabila si nos. Památný je asi taky příběh o tom, jak Zmeková rozsedla dětem kolotoč, půlroční dohady o tom, jestli Zmeková byla v autobuse na zpáteční cestě (ano nejsem na svou první zpáteční cestu s hlavou v pytlíku zrovna hrdá), nebo možná můj loňský výběh na Kovárnu. I když ten je nejspíš památný tak akorát pro mě - když jsem to rozdýchala, připadala jsem si, jako kdybych se podruhé narodila. Co Ty, nedáš letos výběh?
 
Ondra: Dej mi pokoj s výběhem, já dávám Kovárnu jenom jako výšlap. Vloni jsem byl zrovna nahoře, když jsi doběhla v čase 2:13, což je pro mě úplná haluz! Tos běžela poprvé, že jo? Zkusíš to letos znovu?
 
Bára: Jo, bylo to poprvé a nahoře jsem se zařekla, že naposledy. Během roku mě ale popadl nával hrdinství a poté, co jsem se vyškrábala na minikopeček zříceniny Kamýk, jsem natočila veřejnou video pozvánku na Banát s oznámením, že budu trénovat a svůj loňský čas zkusím překonat. Jak to dopadlo? Uběhla jsem třikrát 5 km a tím to skončilo. A ten koncertní maraton posledních měsíců a týdnů mi asi moc kondičku nezlepšil. Momentálně mám podezření, že budu ráda, když se tam vůbec vyškrábu. Ale to se asi uvidí už brzy!
 
Ondra: Tvoje koncerty U Medvěda mívají úplně jiné kouzlo než když hraješ - typicky s bohatším doprovodem - nahoře na větší stagi. Čím se to liší pro Tebe?
 
Bára: Ono se chce, aby to bylo jiné, a tak večerní koncerty většinou držím ve velké sestavě a koncerty U Medvěda hraju komorněji nebo sólo. S tím, že se snažím U Medvěda hrát trochu vlídnější písničky, aby to po ránu nebyla moc velká řacha. Letos to dokonce bude noční koncert v pátek a ranní koncert v sobotu, takže mě pravděpodobně U Medvěda uvidíte v pyžamu. Jinak mám ráda obojí, jsem zvyklá hrát menší koncerty jen s piánem i větší akce, obojí má něco do sebe. Hrát pro kopec lidí je zážitek a nakopávák. A strašně si užívám, když mám kolem sebe celou kapelu, to je taková velká novinka pro mě. Ale co Ty? Máš za sebou v Banátu skoro víc koncertů než já! A to na všech třech stagích. Co bylo pro tebe zatím nejmilejší? A plánuješ letos taky takovou kocnertní Banátskou jízdu jako vloni?
 
Ondra: S Legendary Buccaneers jsme hráli na dvou Banátech. Vůbec náš první koncert na velké stagi byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Právě tehdy jsme přišli po letech hraní na to, že jsme vlastně kapela pro velká pódia. Ale nesmazatelně vryté do hlavy a do srdce jsou i ty dopolední, očirozlepovací seance U Medvěda. To je prostě Banát! Do třetice jsem se už do Banátu vydal jako platící účastník, ale věci se nakonec seběhly tak, že jsem doprovodil na cajon a klarinet Jump into the Field a taky Tebe. A aby toho nebylo málo, kámošovi Petrovi onemocněl parťák Richard, takže jsem mu přislíbil den před loňským Banátem, že bretaňské ukulelové duo Pierre Richard holt nahradíme narychlo vzniklým chorvatským duem Petar Ondar. Z toho jsem měl trochu vítr, ale povedlo se. Celkem jsem tak paradoxně coby účastník byl vloni na pódiu hned pětkrát. I když jsem letos opět hrdý platící, zase se na pódiu mihnu, ale už ne tolikrát. Ale zpátky k Tobě, Baru, na co z letošního programu se nejvíc těšíš?
 
Bára: Line up vypadá na první pohled skvěle. Těším se na známá jména jako Zrní, Prago Union, Never Sol, Vosto5, ale také na pro mě nové objevy jako Koně a prase a další super kapely a kamarády, které jsem dlouho neslyšela, jako třeba Listolet, 12:piet a další. Zároveň taky nechci propásnout divadla a vůbec, těším se prostě na to bytí a stav mysli tam - vypnout a plout. A co jsou Tvoje tipy, které si nechceš nechat ujít?
 
Ondra: K těm Tvým bych přidal Muchu, která minule na poslední chvíli nemohla, Amigos a Lucku Redlovou. Baví mě i to, že tam je čím dál víc mluveného slova - vedle vostopětky se těším na ostravské Impéčko, vždycky pozitivní Aničku Marešovou nebo Tomáše Sedláčka. Tomášovi jsem o Banátu nadšeně vyprávěl po každém ročníku a jsem rád, že se nám ho konečně podařilo dotáhnout. A kdo má s sebou děti, neměl by vynechat autorské čtení mojí ženy Evy. Přijde mi to letos dost našlapané, do toho spousty nahodilých setkání a pařby až do rána U Medvěda. Spát se bude muset holt někdy jindy...
Báro, v březnu jsi vydala krásné album Lunaves, pak trůnila na nejvyšších dvou příčkách Velké sedmy Radia 1 sedm týdnů se Svatojánskou a sedm týdnů s Karlínem, před měsícem jsi v Ostravě jasně vyhrála u diváků i u poroty na přehlídce Czech Music Crossroads. Otevřelo Ti to další možnosti hraní nebo nějakých projektů?
 
Bára: Po pravdě zatím nevím. Rozhodně to byla skvělá zkušenost, procvičení nervů a pro mě i symbolické pobídnutí k tomu, že mám dál dělat, co dělám. Soutěžení v hudbě neholduju a celé Crossroads jsem brala spíš jako možnost prezentovat svou hudbu před novými lidmi. Že by z toho mohlo být dvojnásobné vítězství, na to jsem fakt vůbec nepomyslela. Ale ten obří pozitivní feedback mě úplně zahřál u srdce. Především také proto, že byl ze značné části od česky nemluvícího publika a poroty. A jelikož jsem v písničkách upovídaná a občas čelím v tomhle směru kritice, potěšilo mě o to víc, že Lunaves funguje i hudebně, bez ohledu na obsah textů. Prostě jsme si to strašně užili, myslím, že mluvím za všechny moje milé spolumuzikanty. A vzejít z toho může jen dobré, což je super. 
 
Ondra: Jak často zvládáš vedle svého hraní coby Bára Zmeková koncerty i se svou srdcovkou Formou? A co máš vlastně v plánu na nejbližší měsíce po Banátu?
 
Bára: Moje jak říkáš srdcovka FORMA teď bohužel trochu spí. Čeká nás hraní v říjnu, na které se ještě budeme připravovat, protože budeme ozvučovat nový film, ale jinak nás teď vzdálenost a jiné pracovní a rodinné povinnosti trochu rozprskly. Nelámu nad námi ale hůl a těším se alespoň na ten říjnový koncert. Co se týká mě, plánuju vydání Lunavesího vinylu, podzim bude koncertní a rok 2019 zakončíme noblesně v Mahenově Národním divadle v Brně, v sobotu 21.12. To bude můj největší koncertní zážitek, takže se těším a jsem zvědavá. Přípravy na to budou veliké, ostatně ty tam budeš hrát taky na basklarinet, takže to tušíš… 
 
-------
Bára Zmeková: Skladatelka a textařka, zpěvačka a pianistka, multiinstrumentalistka. Čerstvá vítězka Czech Music Crossroads. Vystudovaná indoložka. Vydala dvě alba: Ještě kousek (2013) a Lunaves (2019). Na programu Banátu je letos už počtvrté v řadě. 
 
Ondřej Vychodil: Bankéř, trojotec a příležitostný muzikant. Na dvou Banátech byl jako bubeník Legendary Buccaneers, na dalším pak jako cajonista a klarinetista Jump into the Field a Báry Zmekové. Letos doprovodí Báru Zmekovou na basklarinet.

FACEBOOK

Účinkující

filmový One World Romania

Myluju Vendulu

PIO SQUAD & live band

Sedláček Tomáš

VOSTO5