Banát po roce opět Zrní

Po roce bude Banát opět Zrní, nejúspěšnější kapela předloňského ročníku se vrací tam kam patří. Už jenom názvy jejich písniček jsou jasný, že se dělaly pro Banát. Autobus, Hrdina, Rychta, Noční jízda, Tmou, Pozitivní, Mraky domy les, Jabloně, Koně, Loďky, Milá klidná hezká, Voní, Dva, Musí to být, Líto, Autobus, Pokraj, Lazar a taky Honza Unger:

Honzo, druhá účast v Banátu, po jednoroční odmlce se chystáte zase na Balkán, do české vesnice Eibentál. Bylo těžké se v kapele dohodnout a vyrazit v našlapaném kalendáři zase do Banátu?

Dohodnout se mezi sebou a vykrojit si pro Banát čas, bylo trochu komplikovaný, ale nakonec se povedlo. Někteří z nás chtěli jet ještě na dýl a spojit festivalový dny i s pár dněma putovacíma po okolních kopcích. To už se ale nepovedlo. Přecejenom, ne každej máme možnost vzít s sebou i svý partnerky, no a taky chceme v létě hodně hrát, takže nakonec jedem jenom na pár dní. Nicméně, těšíme se moc.

 

POJEĎ SE ZRNÍM ZA MEDVĚDAMA DO BANÁTU!

My už jsme se párkrát po akci potkali, přesto pro fanoušky, co jste si vezli v hlavě, když jste jeli do Banátu a co jste si z Banátu odvezli?

Každej asi něco jinýho. Někdo kocovinu, únavu, někdo vobrázky rumunský vesnice, kostelíku, pasoucích se kravek, někdo pocity z velkýho lidskýho setkání, všichni asi blázinec z toho všeho několikadenního mravenčení a takovej ten, z dětství známej pocit, že se vracíš z tábora a nevíš co bude teď, když to všechno skončí.

Rumunska se hrozně lidí bojí, toulavý psiska, ostnatý dráty, baráky z vlnitejch plechů a samozřejmě všudepřítomní zloději. Rumunsko jsi prožil jenom za oknem autobusu, jaký na tebe udělala dojem tahle podceňovaná země?

Náš příjezdovej pocit byl hodně ovlivněnej tim, že jsme, po probdělý prozpívaný autobusový noci, projížděli krásnym slunečnym dopolednem. Psi jsme na benzínkách potkávali a působilo to svobodně a smutně zároveň. Vídali jsme chudý domky s vyzdobenejma kachličkovejma fasádama a upravenejma zahrádkama. Po celym vlnitym Rumunsku byly rozházený snopy sena, nezvykle tvarovaný velký senový panáci, my byli unavený, v takovym snovym módu, všude ty zeleninový políčka a krávy, mám z toho v hlavě slunečnej idylickej vobrázek.

Loni s vámi vyrazilo docela dost lidí, kteří si to hrozně chválili. Měli jste skvělou kapitánku Leu, dlouhej autobus, co skoro nahoru nevyjel. Jaká pro vás byla cesta s ostatními fanoušky?

Cesta byl jeden z hlavních zážitků toho všeho. Skoro celou noc jsme hráli, pak už i hodně unavený, celej autobus popíjel, že už večer v Brně bylo hodně veselo. A je moc příjemný když uplně padne ten odstup a domnělej rozdíl, mezi fanouškama a muzikantama, který fanoušci občas vnímaj. Bejt tam všichni spolu tak rovně, jak to je. Jedem spolu do Rumunska, jedna rodina.

Předminulý ročník jsem tě párkrát potkal, vždycky jsi někam šel, jednou nahoru, jednou dolů,  na vyhlídku, z vyhlídky, ale vždycky s úsměvem na tváři. Ostatní kluci z kapely dokonce v Banátu o týden déle zůstali a pořádně ho prochodili s baťohama na zádech. Kolik možností během roku si najdete (hrajete snad furt), si najdete na podobné výpravy, výlety..?

Právě že moc možností na větší výlet nemáme, letos jsme si vyčlenili volnej leden, protože v lednu se obecně hraje minimálně. A tak jel Ondra do jeskynní v Sardinii, Jukla do Himálají, Cajt do českejch hor, Hudebnic k letnímu moři do Thajska, já do Estonska k moři zamrzlýmu. V létě je to tak, že v období, kdy si lidi nejvíc berou dovolenou a užívaj tepla, my pro ně hrajem, je to pro nás hlavní hrací čas a tak máme s vandrovánim smůlu. Banátskej vejlet je naše šance. :)

 

Dokáže Zrní vyrovnat, nebo překonat titul nejlepší kapely, co do Banátu dovezla nejvíce fanoušků?

Spolehlivě. A když ne letos, některej z příštích ročníků bezpečně. :)

 

www.zrni.cz

www.facebook.com/kapelazrni