Banát 2.0! Jsi Čech? Tak si toho važ!

Psal se rok 2008. Štěpánovi s Honzou bylo 25, Tibimu 19. Štěpán viděl Tibiho jednou, Honza nikdy. 10. prosince toho roku poslal Štěpán z památného místa ostravského “penzionu” Kyblík pro ukrajinský dělníky všechny úspory, který v té době dali s Honzou dohromady. Několika set tisícová investice do polorozpadlého baráku s ještě horší stodolou byla pro nás bombastická. “Tibi jak ti můžeme věřit, když ti pošleme všechny naše peníze?”...”jsem věřící, chodím přece do kostela”. Někdy člověk cítí, že nic víc nepotřebuje. Poprvé jsme si koupili barák. Za hotový. A ještě k tomu v Rumunsku. A taky jsme si ho celý zrekonstruovali. Vlastníma rukama. V tom baráku jsme prvních pár let nespali, spali jsme venku před ním. V baráku spali první hosté. Měli jsme penzion “U Medvěda”. Takhle začínal Banát 1.0. Punkově s voláním dobrodružství.

 

Dobrodružství to bylo. Pěkně divoký. Na jedné straně radost z toho, že dokážeme, byť po malých krůčcích, něco vybudovat, na druhé straně pak pocit, že se nikam vlastně neposouváme. Takovej zamotanej kruh. Jeden ze zajímavejch okamžiků bylo porcování peněz po prvním festivalu. Vysypali jsme všechno z igelitových tašek, začali dělat hromádky, “tohle je na busy, tohle je krajanům, tohle je brigádníkům”. Stůl byl v polovině rozdělování prázdnej. Byli jsme v prdeli hodně ke dvou set tisícům. Kluky z Čech držela v motivaci odezva od fanoušků, Tibiho, kluka z vesnice žádná. Tohle se nám párkrát za deset let stalo. Když jsme někde vydělali, na druhé straně jsme prodělali. Do toho jsme radši pili dost piva a statečně dělali, že nám je to jedno a všechno jsme nechali až na konec sezóny. Vyhnít. Zimní hledání motivace je ale asi to nejhorší, co může být. Eibentál s Tibim zapadlej sněhem, spojení žádné a nová sezóna před námi. Vždycky jsme to ale nějak zmákli. U společného piva jsme vždycky našli novou motivaci. Banát 2.0.

 

Tenhle projekt nebyl jenom náš osobní test, ale i test pro celý Banát. Kdybychom skončili někde v půli téhle cesty, nikdy byste nečetli tenhle text. Banát by nebyl mezi vámi. O to větší šanci nyní máme. Do Banátu jsme se pustili s vervou, která ne každému byla a je příjemná. Sousedům, ostatním vesnicím a taky politickým elitám nejen z Banátu. Štěpán je někdy až moc přímočarej a sebevědomej, Tibiho zase lidi nemilujou pro jeho tvrdou komunkaci. Jenom Honza si rozumí se všema. Přes deset let cítíme, že Banátu mizej šance na přežití. Tibi byl jedinej študovanej, kdo zůstal ve vesnici a věřil, že český Banát je místo, pro který je připraven úplně jiný osud, než mu všichni okolo nás přisuzovali. Nakonec se nevzdal ani v situaci kdy si bagrem projel barák.

 

Na rumunské jihozápadní hranici leží v krásné přírodě o rozloze asi jako je celá Šumava ČESKÉ KULTURNÍ DĚDICTVÍ. Unikátní český odkaz ve světě. Dědictví, které je na jedné straně milováno a zároveň přehlíženo. Na jedné straně si zevrubně chráníme naše hranice a bijeme se do prsou jací nejsme Češi, na druhé straně pohrdáme tím, co nám historie připravila. A pak stejně všechno necháme zase vyhnít. Někdo další to vyřeší za nás. Nevyřeší. Čas utíká neúprosně, možná ještě rychleji než je čtyřletá úmrtnost českého politika, pro které je toto PFko především určeno. Možná jsme motivovali pár skvělých lidí, kteří nám pomohli vybavit školy, postavili dětská hřiště nebo označkovali turistické trasy. Ale pro nás je to stále málo. Teď chceme motivovat politiky. Tohle už není o nás. Chceme víc a nečekáme až bude líp. Naše PF je bojovné a nachází se pod kódem Banát 2.0 a třeba najde toho správného..

 

Díky za Vaší podporu, bez Vás bychom skončili na půli cesty někde ve škarpě.

 

Štěpán, Honza & Tibi. No a taky nově Lukáš!

 

info@festivalbanat.cz, 777271439

 

foto Kuba Doležal